Významný sklářský výtvarník, medailér a pedagog Jiří Harcuba zemřel

Jiri Harcuba archiv UPM

V pátek 26. července 2013 po krátké nemoci zemřel v Praze v nedožitých osmdesáti pěti letech významný sklářský výtvarník, medailér a pedagog prof. ak. soch. Jiří Harcuba. Prosadil se zejména v “královském” oboru sklářského umění, v rytém skle, kterým se světově proslavil nejen ve sklářské komunitě. Ohlas získaly zejména jeho stylizované portréty kulturních osobností. Velmi obsáhlá a navýsost originální je jeho obsáhlá medailérská tvorba. Vytvořil mimo jiné množství pamětních medailí a návrhy oběžné československé (vydávána 1966-1992) a také dodnes platné české pětikoruny (od 1993). Dlouhodobě pedagogicky působil, zejména na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v první polovině 90. let rektorem. V posledních třiceti letech neúnavně vyučoval a přednášel zejména v USA. Jeho díla vlastní významné muzejní instituce například Victoria and Albert Museum, Londýn, Corning Museum of Glass, USA, v České republice Národní galerie, Národní muzeum a Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Moravská galerie a Moravské zemské muzeum v Brně, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci n/N, Severočeské muzeum v Liberci, Východočeské muzeum v Pardubicích atd.

Jiří Harcuba se narodil 6. 12. 1928 v Harrachově do sklářské rodiny, v tamní sklárně se také vyučil rytcem skla (1942–1945). Absolvoval Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru (1945–1948, oddělení rytí skla) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou – VŠUP (1949–1954, užitá plastika, sklo a glyptika, prof. Karel Štipl, v l. 1954–1955 čestný rok a 1958–1961 aspirantura tamtéž). Před studiem na VŠUP byl rytcem v n. p. Umělecké sklo, Nový Bor (1948–1949). V letech 1961–1971 pedagogicky působil na VŠUP ve sklářském ateliéru nejprve jako lektor v rytecké dílně a poté asistent. Po roce 1971 se stal samostatným výtvarníkem. V období 1990–1994 vedl na VŠUP jako profesor ateliér kovu, šperku a glyptiky, 1991–1994 zastával pozici rektora školy. Prosadil se na poli rytého skla, kde se z počátku zabýval zoomorfní a geometrickou rytinou inspirovanou m. j. lidovým uměním. Ze 60. let pocházejí jeho informelní objekty s hlubokými rytými strukturami (Město, 1962, sbírka UPM). Expresivní polohu jeho díla reprezentuje také triptych Štvanice (1971, UPM), který reagoval na autorovu politickou perzekuci včetně věznění po vyjádření nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy. Od začátku 70. let se výrazně uplatňoval jako rytec početných portrétních skleněných plaket zdůrazňujících psychickou stránku osobností z oblasti kultury (např. S. Beckett, A. Schweitzer, J. A. Komenský, D. Biemann, A. Einstein, F. Kafka, B. Smetana, A. Dvořák, J. Horejc, S. Libenský atd.). Jedno z děl z této série bylo před více než deseti lety vydraženo na aukci v Heilbronnu za 150 tisíc marek (tehdejších cca 3 milióny korun), za částku u jiných současných českých umělců nevídanou. Jiří Harcuba využíval také grafickou techniku vitrografie – tisku z ryté skleněné desky. Navrhl stovky litých a ražených medailí a oběžných mincí. Zabýval se také realizacemi do architektury. V roce 1997 založil na podporu tvorby rytého skla Společnost a roku 2001 Mezinárodní školu Dominika Biemanna.

Poslední rozloučení s profesorem Jiřím Harcubou se koná v pátek 2. srpna 2013 od 11:00 ve Velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.

Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D.
Vedoucí sbírek skla a keramiky

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Jiří Harcuba Město 1962; Jiří Harcuba S. Beckett 2000 ryté sklo

(Sbírka UPM,  foto Gabriel Urbánek)

Více