I. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1700 – 1815

První konjunktura – první třetina 18. století

Pro sklo a bižuterii dnes v masmediích existuje v podstatě jen jedno slovo – krize. Vytrženo z kontextu působí těchto pět písmen vskutku démonicky. Je proto dobré si připomenout, že pro tento proexportní obor nejsou hluboké deprese, které se současníkům zdály být existenciální, nic nového. Stejně tak ale přicházela léta konjunktur a není zatím důvod nevěřit, že by se ekonomika přestala odvíjet v cyklech.

Počátky velkoobchodu s českým sklem spadají do posledních dvaceti let 17. století, kdy se mu začali věnovat jednotliví sklářští podnikatelé z Českolipska. Ti se brzy začali sdružovat do tzv. kompanií, aby zvýšili svůj provozní kapitál, snížili obchodní riziko a stali se na evropském trhu konkurenceschopnými. I proto tyto společnosti zřizovaly faktorie (zejména ve Španělsku a hanzovních městech), tj. vlastní obchodní pobočky se značnou autonomií. Výhodami byly jak přímý kontakt se zákazníky, tak bezprostřední poznání vkusu a možnost rychlé reakce na jeho proměnu. Již na počátku tak české sklářství získalo svůj unikátní proexportní charakter, jenž mu v dobách konjunktur přinášel vysoké zisky a tíživé ztráty v krizových letech.

(Pokračování textu…)

Více

II. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1815 – 1873

Situace v první polovině 19. století

Počátek 19. století zastihl české sklo a bižuterie v období těžké hospodářské krize habsburské monarchie, vrcholící po další válečné porážce uštědřené Francií roku 1809. Snaha řešit nedostatek stříbrných mincí vydáváním papírových peněz, tzv. bankocetlí, skončila finančním úpadkem státu. Dne 15. března 1811 byla direktivním zásahem snížena hodnota bankocetlí na jednu pětinu! Protože sklářství nepřála ani panující móda a estetické kánony, zkrachovala v tomto období řada firem, například mnohé obchodní kompanie z Novoborska.

Po skončení napoleonských válek a uklidnění poměrů v Evropě naopak české sklářství mezi lety 1820 – 1850 zažívalo dlouhé období prosperity, vrcholící ve třicátých letech 19. století. Významně k ní přispěl nový módní styl nazvaný biedermeier, jenž si liboval v sytých barvách a imitacích přírodnin, čemuž se čeští skláři dokázali rychle přizpůsobit. Pominout jistě nelze ani úlohu jedinečných osobnostní – technologů a odvážných podnikatelů – Friedricha Egermanna, Johanna Pohla, hraběte Georga Franze Buquoye, Johanna Meyra či Franze Riedela (nové barvy a typy skla, lazury, vrstevné sklo, nitkované sklo aj.), i excelentních rafinérů, například rytce skla Dominika Biemanna. V bižuterii se během tohoto období definitivně prosadily sklárny jako hlavní základny výroby polotovarů, a to z nekompozičního skla, což mělo vliv na výrazný růst objemu produkce.

(Pokračování textu…)

Více

III. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1873 – 1900

Období „velké deprese“ 70. let 19. století

První celosvětová ekonomická krize, která vypukla po krachu na vídeňské burze v květnu roku 1873, dopadla samozřejmě velmi tvrdě i na proexportně zaměřený český sklářský a bižuterní průmysl. Způsobily ji především neodpovědné finanční spekulace. Ke slovu se v zahraničním obchodu proto znovu dostala ochranářská až prohibitivní celní politika komplikující a prodražující vývoz. Vypovězeny byly postupně obchodní smlouvy s Velkou Británií, Francií (obě 1875) a Pruskem (1876). Cla se v průměru zvýšila o 15-20 %.

Sklářské a bižuterní firmy se snažily nové situaci čelit například racionalizací provozů a technologických postupů, výrobou novinek a dražšího zboží nebo mzdovými a cenovými konvencemi, aby si jejich zboží udrželo konkurenceschopnost. Nejtíživější situace panovala mezi lety 1874-1877. V případě jabloneckého zboží se podařilo negativní tendence překonat až v osmdesátých letech 19. století, a to zvýšením přímého odbytu do kolonií v Indii a Africe.

(Pokračování textu…)

Více