I. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1948 – 1960

Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli. Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě toho průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny. Je tedy nasnadě, že ve vztahu k „západu“ se musely národní podniky chovat stejně pružně jako soukromníci. Někdy se jim dařilo lépe, jindy hůře a i tom bude tento seriál navazující na předchozí „Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu“.

Klinická smrt

Po únorovém převratu v roce 1948 byly všechny privátní sklářské a bižuterní podniky vyvlastněny a včleněny do mamutích národních podniků řízených politicky uvědomělými tzv. „dělnickými řediteli“. Nová výrobní uskupení hledala svou tvář desítky let a bývala objektem rozličných socialistických „racionalizačních“ hospodářských experimentů oscilujících mezi termíny „sloučení“ a „delimitace“. Patřily mezi ně pozdější Crystalex, Sklárny Bohemia, Sklárny Inwald (Sklounion), Moravské sklárny, Železnobrodské sklo, Jablonecké sklárny, Bižuterie, Preciosa a další. Export byl možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport, z níž byl v roce 1952 vyčleněn na bižuterii specializovaný Jablonex.

(Pokračování textu…)

Více

II. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1948 – 1989

Heslo desetiletí: modernizace a racionalizace

Šedesátá léta 20. století se v případě průmyslu skla a bižuterie nesla ve znamení budování a pokusů o racionalizaci výroby. Přestože se například při slučování jednotlivých podniků často jednalo z hlediska jejich výrobní tradice o drastické kroky, výsledný efekt nemůžeme označit za ve všech ohledech negativní. Po opatřeních vlády z roku 1961 se otevřela cesta k velkolepé obnově provozů, a to nejen stavební, ale i technologické. Vždyť české sklářství mělo punc zastaralosti již mezi světovými válkami! Do skláren si našlo cestu vytápění zemním plynem, svítiplynem či elektřinou, vanové pece, nové poloautomaty a automaty či výrobní linky. Významnou roli sehrála též specializovaná výzkumná pracoviště zřízená pro jednotlivé sklářské obory a bižuterii.

(Pokračování textu…)

Více

III. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1970 – 1989

 Sklo a bižuterie jako devizová priorita státu

Dle dostupných statistických ukazatelů československý průmysl skla a bižuterie z hlediska hodnoty vyvezeného zboží nepřetržitě rostl od poloviny 60. let až do konce éry socialistického hospodářství. Do roku 1980 se též zvyšoval objem utavené skloviny i hotových výrobků, přičemž spotřeba energie zůstávala v podstatě konstantní. Zatímco mezi lety 1970-1975 se z ČSSR exportovalo skla a bižuterie za 4,7 miliardy Kčs, 1975-1980 za 6 miliard Kčs, 1980-1985 za 7,6 miliard Kčs a 1985-1990 dokonce za 10,4 miliard Kčs. (Pokračování textu…)

Více