Druhý díl: Polibek sladké Francie (René Lalique jako inspirace). V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledat odpovědi tento seriál.
Na počátku byl Lalique
Umělecká krystalerie vděčí za svůj vznik vzrůstající světové poptávce po parfémech balených v jedinečných skleněných flakónech a osobnosti francouzského vizionáře René Laliquea (1860 – 1945). Tento muž, uznávaný módní pařížský šperkař, začal od roku 1908 – po nesčetných experimentech se sklem pro vlastní šperky (techniky pâte-de-verre, cire-perude ) navrhovat pro renomované parfémáře z města nad Seinou k jednotlivým vůním originální lisované skleněné flakóny s nápaditými florálními či zoomorfními reliéfními dekory. Téhož roku si na jejich výrobu v Combs-la-Ville poblíž Fointaneblau pronajal vlastní sklárnu. Brzy poté zde začal v malých sériích vyrábět též flakóny bez vazby na konkrétní parfémy a další umělecké lisované sklo (později mj. vázy, maskoty na chladiče automobilů, drobné plastiky, osvětlovadla, skleněné prvky do architektury, prostorové kompozice). V podnikání se mu dařilo, proto sklárnu roku 1913 koupil.
Lalique a pařížská výstava roku 1925
Po útlumu během první světové války sklo se značkou Lalique ve 20. letech 20. století dobylo svět. Stalo se jedním ze symbolů nového stylu nazývaného art deco. Není divu, že na trhu dosud dominující tradiční krystalerie zdobená imitací diamantového výbrusu nebo inspirovaná biedermeierem začala ztrácet půdu pod nohama. V Laliqueův triumf se proměnila Mezinárodní výstava dekorativních umění konaná roku 1925 v Paříži, kde jednomu z oddělení dominovala „Fontána parfémů“ v podobě několik metrů vysokého květu z lisovaného světlezeleného matovaného skla, další fontána symbolizující vodstva Francie zdobila známý Bulvár Invalidů. Výsledek prezentace? Lalique uhranul veledůležitý severoamerický trh. Prosperitu dokládal i počet zaměstnanců, jenž ve 30. letech dosáhl 600!
Vystavená díla uchvátila i referenta časopisu Sklářské rozhledy Otakara Webra: „Originál každého kusu – pracuje vždy sám – přesně odlije ve formu kovovou – nelituje tisícerých nákladů a ohromným tlakem vtělí sklu každý nejmenší záhyb květu, nepatrné pírko ptáka, jemné důlky tváří drobných sošek a dalším zpracováním, leštěním, matováním, patinováním, dodá sklu potřebné nálady. Jeho práce nemá nic společného s naším lisovaným sklem, napodobujícím broušené zboží“.
První konkurenti
Zpočátku měl René Lalique domácí konkurenci pouze ve sklárně Baccarat. Po první světové válce – a zejména od 30. let – začali přibývat další, například D´Avesn, Daum Frères, Etling, Genet & Michon, Hunebelle, Maurice Marinot či Verrerie des Andelys (od 1931 značka VERLYS). Největším Laliqueovým soupeřem však byl Marius-Ernst Sabino (Verrerie d´Art Sabino, Paříž), jenž se začal umělecké krystalerii věnovat již po roce 1918. Sklo „ve stylu Lalique“ se začalo vzorovat též na Britských ostrovech, v Německu, Nizozemí, Belgii, USA a samozřejmě Československu.
Sklo „ve stylu lalique“ v Čechách
Dosud nejstarší příklad výrazné inspirace francouzským luxusním lisovaným sklem ve stylu art deco máme doložen v návrhu flakónku pro rafinerii Josef Schmidt (Příchovice v Jizerských horách). Pro rok 1927 již velká jablonecká exportní firma Heinrich Hoffmann, která se dosud věnovala zejména obchodování s bižuterními kameny, připravila celou kolekci umělecké krystalerie. Ve 30. letech se již tomuto sortimentu, jenž se jako jeden z mála dokázal vyrovnat s těžkou světovou hospodářskou krizí, věnovala řada firem a to i mimo Jizerské hory. Zároveň se též na trhu díky jizerskohorským výrobcům prosadil nový typ flakonérie, kde se kombinovaly zdobné reliéfně lisované zátky s hranovanými hladkými korpusy. Vyrábět se nepřestalo ani zboží zdobené imitací diamantového brusu a tzv. hranovka – drobné broušené křišťálové sklo. Umělecká krystal
