II. Po stopách slavných sklářských rodů – Riedelové

Druhý díl – Pevné základy (1. polovina 19. století)

Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významé sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu. Po smrti Johanna Leopolda Riedela roku 1800 – zakladatele rodinného jmění -, vlastnili jeho synové sklárny na Nové Louce a Kristiánově. Vznikly tak dvě rodové větve, které navzájem spolupracovaly i soupeřily.

Novolucká linie

Do nového století vstoupila lépe Nová Louka vedená Antonem Leopoldem Riedelem (1762-1821), která se po roce 1805 se začala důsledněji věnovat výrobě bižuterních polotovarů. To samozřejmě souviselo nejen s měnící se obchodní situací, ale zejména s technologickým rozřešením tajemství výroby čirých a barevných skleněných tyčí a tyčinek z běžného sodnodraselného skla, které bylo proti tradičnímu kompozičnímu sklu s vysokým obsahem olova levnější, a i proto umožňovalo již skutečně velkoobjemovou výrobu ve sklárnách. Neznáme bohužel jméno huťmistra, který se jako první zmocnil tohoto tajemství. Mnohé však ukazuje právě na „někoho“ z rodiny Riedelů nebo jejích zaměstnanců.

Ani duté sklo ale z nabídky sklárny nezmizelo. V letech 1805 a 1806 Riedel neúspěšně žádal Zemské gubernium o povolení rafinerie při huti, kde by mohl sklo dekorovat – brousit, ryt, malovat či pozlacovat. Nápadu se však nevzdal a roku 1809 zřídil rafinerii v Mistrovicích na Novoborsku, kterou vedli jeho dva synové. S úspěchem se však nepotkali a podnik po pěti letech zkrachoval.

Osud novolucké sklárny se začal naplňovat po roce 1814, kdy Anton Leopold Riedel za výhodných podmínek získal od majitelů smržovského panství, hrabat Desfoursů, do nájmu lépe položenou a kapacitně větší Zenknerovu sklárnu v Antonínově. Po roce 1819 se na Nové Louce sklo tavilo již jen sporadicky a huť kolem roku 1844 definitivně zanikla.

Po úmrtí Antona Leopolda Riedela roku 1821 nastoupil do čela rodinné firmy jeho nejstarší syn Franz Riedel (1786 – 1844), nejen schopný podnikatel, ale i výtečný rytec skla, jehož práce jsou dnes k vidění v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie. Roku 1829 – jako náhradu za Novou Louku – založil sklárnu na Jizerce a nadále úspěšně vedl i hraběcí huť v Antonínově. Stejně jako jeho otec se vypracoval mezi nejvýznaměnšjí sklářské podnikatele v kraji, když rodinné jmění ještě rozhojnil. Hlavním sortimentem jeho hutí byly bižuterní tyče a tyčinky, flakonérie, bižuterními kameny a jako doplňkový sortiment sklo pro mačkáře a duté sklo.

Roku 1841 Riedel provdal svou nejstarší dceru Annu Riedelovu (1819 – 1855) za svého synovce – a zaměstnance – Josefa Riedela (1816-1894). Protože Franz Riedel neměl z prvního manželství syna, zdědila firmu po jeho smrti v roce 1844 právě Anna, a ta její vedení svěřila do rukou svého manžela. Tak se začal psát příběh o „sklářském králi Jizerských hor“, kterým Josefa Riedela jeho současníci později nazývali. Mezi lety 1840 – 1850 se mu podařilo zvětšit objem výroby ve sklárnách o téměř 100 % . Za peníze ze svého soukromého účtu si roku 1849 koupil teprve nedávno vystavěnou sklárnu v Potočné, kterou však uvedl po přestavbách do provozu až v padesátých letech.

Kristiánovská linie

Zatímco Riedelům z Nové Louky se dařilo, ti kristiánovští dlouho tápali. Sklárna vedená Karlem Josefem Riedelem (1767-1843) v první třetině 19. století doslova přežila svou smrt. Zakázek bylo málo, palivové dřevo i potaš drahé, vztahy s frýdlantskou vrchností nevalné, a tak pracovala řadu let nepravidelně nebo dokonce stála. Huťmistr dokonce nechal svého syna vyučit raději hodinářem nežli sklářem. Přesto se sklárnu nakonec podařilo udržet a později zvětšit a zmodernizovat.

Karta se začala obracet v polovině dvacátých let s drtivým nástupem bižuterie. Od roku 1830 huť společně s otcem vedl Karl Josef Riedel ml. (1803-1875), onen vyučený hodinář, který měl ve firmě na starosti účatnictví a obchod. Celý podnik mu otec předal roku 1838. Mladý Riedel byl – na rozdíl od svého otce – zosobněním rodové podnikavosti, předvídavosti a průbojnosti. Brzy po převzetí sklárny postavil potašárnu a pánvárnu, poté zřídil komoru na střepy a novou stoupu.

Na počátku čtyřicátých let 19. století měla huť na Kristiánově jednu pec s osmi velkými a jednou malou pánví, jednu chladící pec, čtyři pece na sušení dřeva a tři temperovací pece. Hlavním výrobkem sklárny byly duté skleněné trubičky různých barev a průměrů, z nichž domácí dělníci sekali nebo foukali perle. Významnou položkou byly též mačkářské tyče, z nichž se vyráběly plné perle, lustrové ověsky nebo bižuterní kameny. Sklárna zákazníkům nabízela též flakóny různých velikostí z křišťálového a barevného skla.

Fotogalerie

Portrét Franze Riedela (1786-1844)

Olej na plátně
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Svatební číše Marianne Riedelové, 1809

Polotovar sklárna Nová Louka, huťmistr Anton Leopold Riedel (1761-1821)
Rytina Franz Riedel (1786-1844), Mistrovice
Křišťálové sklo, foukané, ryté
Dar Franze Riedela sestře Marianne (Marii Anně) při příležitosti jejího sňatku s Antonem Johanem Hübnerem ze Mšena dne 9. července 1809.
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Svatební číše Marianne Riedelové, 1809 (detail)

Polotovar sklárna Nová Louka, huťmistr Anton Leopold Riedel (1761-1821)
Rytina Franz Riedel (1786-1844), Mistrovice
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Číše – Diana, po 1810

Polotovar a výbrus sklárna Nová Louka, huťmistr Anton Leopold Riedel (1761-1821)
Rytina patrně Franz Riedel (1786-1844), Mistrovice
Křišťálové sklo, foukané, zabroušené, ryté – rokokový ornament, postava Diany, jelen a iniciály FR
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Číše – první tavba skla na Jizerce, 1829

Firma Franz Riedel, sklárna Jizerka (Wilhelmshöhe)
Křišťálové sklo, foukané, broušené, ryté
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Číše s uchem – dar k jmeninám, 1841

Firma Franz Riedel, Antonínov a Jizerka (Wilhelmshöhe) nebo Hraběcí
Harrachovská sklárna, Nový Svět
Uranové sklo Anenská žluť (Annagelb), foukané, broušené, malované zlatem
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger

Karl Josef Riedel ml. (1803-1875)

Reprodukce fotografie z dobové publikace
Archiv autora

Skleněné perle, první polovina 19. století

Broušené alabastrové sklo
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger