III. Po stopách slavných sklářských rodů – Riedelové

Třetí díl – Polubenská linie a zrod impéria (2. polovina 19. století)

Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významné sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu.

Josef Riedel pobýval se svou manželkou Annou a třemi syny v Antonínově (dnes součást Josefova Dolu). Když Anna roku 1855 náhle zemřela, zdědil prosperující sklářskou firmu její manžel. Na konci padesátých let vypověděl nájem Antonínova, podruhé se oženil a přestěhoval do Polubného, z něhož učinil centrum své velkolepé podnikatelské aktivity, která se ale neomezovala jen na sklářství. Novolucká linie smrtí Anny skončila a objevila se nová – Polubenská.

V roce 1860 se poprvé roztočilo pět tisíc vřeten v nově postavené kořenovské přádelně, jež byla v následujících desetiletích mnohokrát rozšiřována a modernizována. O šest let později vyrostla nová sklárna na Jizerce určená pouze na výrobu bižuterní suroviny. Relativně krátce pracovala nově založená sklárna v Kořenově (1867 – 1882) na lustrové ověsky.

V 70. letech se Josef Riedel stal podílníkem uhelného dolu v severočeských Hostomicích poblíž Bíliny, získal přádelnu v Dolním Maxově, koupil od vrchnosti pozemky, na nichž stály jeho sklárny na Jizerce, uvedl do provozu lázně v Kořenově, kde se léčil například i historik a „otec českého národa“ František Palacký. Polubenská sklárna, jež začala v roce 1873 vyrábět i luxusní duté sklo, byla v témže roce oceněna zlatou medailí na Světové výstavě ve Vídni.

Čtyři roky poté se senioršéfem firmy stal nejstarší syn Josefa a Anny Riedelových Hugo Riedel (1848 – 1883). Dne 6. ledna 1879 pak byla uvedena do provozu nová sklárna v Dolním Maxově, vystavěná podle plánů prostředního syna Wilhelma Riedela (1849 – 1929). Ve dvou pecích se vyrábělo tyčové sklo, bangle (náramkové skleněné kroužky), a foukaná i lisovaná krystalerie. Majetkem firmy se staly i Kleinertova novoveská sklárna na tyčové sklo a malá Scheffelova huť v Josefově Dole specializovaná na výrobu flakónů. Textilní větev měl v rámci rodinného impéria na starosti nejmladší syn Otto Riedel (1853 – 1901), přičemž synové byli společníky svého otce již od roku 1877.

S nezmenšenou razancí firma vstoupila do 80. let. Roku 1882 byla uvedena do provozu příchovická huť určená výhradně na výrobu tyčového skla, jejíž projekt opět pocházel z hlavy Wilhelma Riedela. O rok později přibyla k příchovické sklárně slévárna bronzu a firma získala sklárnu v Hudcově u Teplic. V roce 1886 firma koupila rafinerii Vincence Pohla v Harrachově, jež měla vynikající pověst, a přičiněním tamních zaměstnanců se značně pozvedla výtvarná úroveň riedelovského dutého skla; o rok později byla zřízena rafinérie také v Polubném. Roku 1887 pak v příchovickém areálu vyrostla moderní továrna na perličky. Těžkou ranou pro firemní strategii mohlo být úmrtí bezdětného Hugo Riedela roku 1883. V čele firmy jej však dokázal plnohodnotně nahradit bratr Wilhelm.

Nové impulzy do podniku přinesl též Josef Riedel ml. (1862-1924), jediný syn Josefa Riedela z druhého manželství s Johannou Neuwingerovou. Podílel se na zřízení továrny na perličky, z jeho hlavy pocházel nápad zhotovovat skleněné kryty na elektrické žárovky, které od roku 1889 Riedelové úspěšně dodávali do celé Evropy, a řada sklářských technologických vylepšení.

Josef Riedel, zakladatel firmy a „sklářský král Jizerských hor”, zemřel v roku 1894. Univerzálními dědici majetku v řádu několika milionů rakouských zlatých se stali synové Wilhelm, Otto a Josef ml., kteří si dne 2. ledna následujícího roku nechali registrovat obchodní značku Josef Riedel, Polaun. Podle poslední vůle zakladatele firmy byla též zřízena penzijní pokladna pro úředníky a sklářské mistry podniku. Zakladatelovu smrtí se však rozvoj firmy samozřejmě nezastavil.

Roku 1898 byla k příchovickým hutím přistavěna ještě jedna a další sklárnu na duté sklo postavila firma i v Polubném. Novostavba příchovické hutě způsobila vyhašení pecí v odlehlé sklárně na Jizerce. Na samém sklonku století, v roce 1899, nechal Otto Riedel přestavět kořenovskou lázeňskou budovu na luxusní hotel o dvanácti pokojích, jemuž nechyběl velký společenský sál.

Fotogalerie

Portrét Josefa Riedela, kolem 1885

Reprodukce grafického listu z dobové publikace

Portrét Anny Riedelové, kolem 1850

Reprodukce obrazu z katalogu Riedel (1991)

Wilhelm Riedel, kolem 1910

Reprodukce fotografie z dobové publikace

Sklárny na Jizerce, před 1888

Reprodukce z dobové publikace

Polubný se sklářskou hutí, kolem 1860

Reprodukce z dobové publikace

Polubný s Riedelovskými sklárnami, kolem 1890

Fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

První aventurin utavený ve sklárně na Jizerce, 1879

Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Pohár k narozeninám Josefa Riedela, 1886

Dar zaměstnanců firmy, sklárna Polubný
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou