III. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1970 – 1989

 Sklo a bižuterie jako devizová priorita státu

Dle dostupných statistických ukazatelů československý průmysl skla a bižuterie z hlediska hodnoty vyvezeného zboží nepřetržitě rostl od poloviny 60. let až do konce éry socialistického hospodářství. Do roku 1980 se též zvyšoval objem utavené skloviny i hotových výrobků, přičemž spotřeba energie zůstávala v podstatě konstantní. Zatímco mezi lety 1970-1975 se z ČSSR exportovalo skla a bižuterie za 4,7 miliardy Kčs, 1975-1980 za 6 miliard Kčs, 1980-1985 za 7,6 miliard Kčs a 1985-1990 dokonce za 10,4 miliard Kčs.

V polovině 80. let patřila Československu pozice sedmého největšího vývozce dekorativního a užitkového skla na světě. Je velmi důležité, že zatímco mezi lety 1951 – 1987 stoupl vývoz do nesocialistických zemí pouze 6,7krát, do zemí socialistických 206krát! Největší zájem byl o české sklo v SSSR, SRN, Polsku, Itálii, Maďarsku, Francii, Anglii, Nizozemí, Japonsku, USA, Austrálii, Jugoslávii, NDR, Švédsku, Kanadě, Řecku a Belgii. Akciová společnost Skloexport provozovala pobočky v Austrálii, Kanadě, USA, Anglii, Švýcarsku, Itálii, Kanadě a SRN.

Přínos pro státní pokladnu byl i přes relativně vysoké investice do modernizace stávajících a budování nových závodů markantní. Neskončily proto ani pokusy o racionalizaci vedení národních podniků. V roce 1978 výrobně hospodářské jednotky nahradily koncernové podniky, přeměněné roku 1988 na kombináty sdružující již nikoliv národní, ale státní podniky. Toto uspořádání zaniklo v roce 1990, když se jednotlivé závody staly předmětem privatizace, tj. místo státu se jejich řízení ujali soukromé osoby.

Vznik Crystalexu – dokončení centralizace výroby skla v Čechách a na Moravě Zatímco slovenské sklářské firmy zhotovující užitkové a dekorativní sklo utvořily po federalizaci státu VHJ Tatrasklo se sídlem v Trnavě, v Čechách a na Moravě získal výsadní postavení oborový podnik Crystalex, zřízený k 1. lednu 1974. Generální ředitelství sídlilo v Novém Boru a spadaly po něj závody v Novém Boru, Kamenickém Šenově, Harrachově, Chřibské, Výzkumný ústav užitkového skla, pánvárny v Hrobu u Teplic, dále Sklárny Bohemia v Poděbradech, Sklo Bohemia ve Světlé nad Sázavou, Sklárny Český křišťál v Chlumu u Třeboně, Karlovarské sklo Moser v Karlových Varech a Moravské sklárny v Květné u Uherského Brodu, Karolince a Vrbnu pod Pradědem. Crystalex se stal jedním z největších výrobců sodnodraselného i olovnatého užitkového a dekorativního skla na světě s několika tisíci zaměstnanci (jen v Novém Boru jich pracovalo 1 800).

Přikázání doby: automatické linky na výrobu nápojového skla

Již na konci 60. let začínalo být zřejmé, že československé sklářství lpěním na ruční výrobě všech druhů užitkového a dekorativního skla přestává být na světovém trhu i přes veškerou snahu Skloexportu cenově konkurenceschopné, a to především v nápojových soupravách. Po zahraničním vzoru byla tedy roku 1972 v Novém Boru uvedena do provozu první automatická linka (LINKUŽ) na tento sortiment v zemi. Postupně v závodě přibývaly další, od roku 1978 pracovala jedna linka též ve Světlé nad Sázavou (později další na olovnatý křišťál, např. soubor LAURA). Novinkou byly roku 1975 poprvé instalované lisostřikové stroje. Z výtvarníků se vzorování automatického skla úspěšně věnovali Pavel Hlava (soubory IDEAL, GINA nebo ISABELLE), Miloš Matoušek (CLAUDIA), Eva Švestková (DIANA; ve spolupráci s Ing. Rudolfem Pavlištou) aj.

Ruční výroba nápojového skla sice přetrvala až do konce socialismu, ale její objem se snížil. Nadále se pro náročnější zákazníky vyrábělo v Chlumu u Třeboně (výtvarník Jan Gabrhel), Květné (František Brunovský, Ludvík Uher aj.) Harrachově (výtvarník Milan Metelák), Karolince (Jana Matoušková, Alena Holišová) či Vrbnu pod Pradědem (Jiři Vosmík). Kategorií sui generis zůstalo exkluzivní nápojové sklo karlovarské sklárny Moser (Luboš Metelák a dalši), i když zákazníci dávali – tak jako dnes – přes veškeré snahy o nové vzory přednost historizujícím kolekcím v čele se souborem SPLENDID z roku 1911.

Nové technologie a lisované sklo

V 70. – 80. letech se nové technologie uplatnily též při výrobě lisovaného skla, jehož hlavním producentem byl n. p. Sklounion – OBAS Teplice. Jednalo se o lisování bez kroužku, odstředivé lití, dotváření předlisovaných předmětů volným propadáváním nebo svěšováním, na významu znovu nabylo lisofoukání. Lisovanému sklu se věnovala řada výtvarníků, mezi nimi Adolf Matura, Rudolf Jurnikl, Pavel Pánek, Jiří Brabec, Vratislav Šotola, Václav Zajíc aj. V rámci n. p. Sklo Bohemia pokračovalo vzorování olovnatého lisovaného skla (výtvarník Jiří Řepásek, Dagmar Kudrová), v Jabloneckých sklárnách nadále působil Václav Hanuš (krystalerie, lisované sklo). Na rozdíl od ostatních druhů českého užitkového a dekorativního skla se lisované sklo výrazněji uplatňovalo na domácím trhu.

Optika růžových a černých brýlí

Po roce 1989 se československé sklářské a bižuterní podniky musely kvůli rozpadu socialistického trhu v zahraničí a narovnání vnitřních i zahraničních ekonomických vztahů rychle vyrovnat s tvrdou světovou konkurencí. A zpočátku se jim to dařilo. Hlad po levném, ale kvalitním českém zboží, byl velký. Do roku 1995 se podařilo nalézt nové kupce a až do roku 2000 objem výroby sklářských firem – na úkor Německa nebo Francie – dokonce stoupal. Mnozí podnikatelé si tehdy nasadili růžové brýle, odmítali si připustit jakékoli budoucí komplikace a zakázky „pod milión“ je nezajímaly. Cenové podbízení na trhu se přitom stalo nikoliv krajním způsobem získávání zakázek, ale v podstatě normou. Stejně tak jako čerpání velkorysých bankovních úvěrů, jejichž splácení začalo v horších časech stahovat firmy ke dnu. A ty přišly již po roce 2001 – razantní nástup Číny, ale i Turecka a dalších zemí, vzestup hodnoty české koruny, zdražováni energií, atentáty na USA (stagnace odbytu do Zámoří, „krize důvěry“ na důležitých arabských trzích) – vedly k citelnému  úpadku zájmu, jež vrcholí v současné době světové ekonomické krize. Růžové brýle nahradily mediálně vděčné černé.

Není cílem tohoto textu hodnotit úspěšnost či neúspěšnost privatizace do českých rukou. Není vůbec jasné, zda by případní zahraniční majitelé nezačali výrobu užitkového skla a bižuterie utlumovat mnohem dříve nežli současní vlastníci. Vždyť výroba užitkového a dekorativního skla již léta – v kontrastu s minulostí – živoří v Německu, Francii, Velká Británii či Skandinávii. Již na počátku 90. let bylo evidentní, že české sklářství jako obor trpí (stejně jako většina českých podniků) přezaměstnaností, které neodpovídá produktivita práce, což bylo v době socialismu běžné. Je tak v podstatě zázrak, že zatímco ekonomicky mnohem významnější obor, jakým byl bezesporu textilní průmysl, v průběhu 90. let téměř zmizel z mapy České republiky, sklářské a bižuterní firmy zde – navzdory ekonomické recesi, neexistenci silné exportní skupiny či podpory státu – stále žijí. Pokud se ale podíváme blíže na to, co většinoví zákazníci považují za „české sklo“, na představy designérů a estetiků můžeme zapomenout. Trhu přes veškeré snahy firem i autorů stále dominují „historismy“, bez nichž by jistě přežily malé sklárny a ateliéry, továrny však nikoliv. Skutečně nosná „novinka“ totiž českému sklářství stále chybí.

Fotogalerie

Nápojový soubor Isabelle, 1984

Crystalex n. p., Nový Bor – závod Nový Bor
Návrh Pavel Hlava
Automatická výroba
Foto z katalogu Pavel Hlava (1986)

Nápojový soubor, 1971

Crystalex n. p., Nový Bor – závod Harrachov
Návrh Milan Metelák
Ručně tvarované kouřové sklo
Foto z publikace České sklo. Tradice a současnost

Stolní soubor Lotos, 1972Sklounion – OBAS o. p., Teplice
Návrh Rudolf Jurnikl
Lisované křišťálové sklo
Foto z publikace Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách (2002)

Stolní soubor Praha, 1971

Sklounion – OBAS o. p., Teplice
Návrh Adolf Matura
Lisované křišťálové sklo
Foto z publikace Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách (2002)

Lisované figurky kozoroh, lev, 1978

Sklounion – OBAS k. p., Teplice
Návrh Pavel Pánek
Lisované křišťálové sklo
Foto z publikace Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách (2002)

Stolní soubor, 1978

Sklounion – OBAS k. p., Teplice
Návrh Vratislav Šotola
Lisované křišťálové sklo
Foto z publikace Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách (2002)

Stolní soubor, 1983

Jablonecké sklárny k. p., Desná v Jizerských horách
Návrh Václav Hanuš
Lisované křišťálové sklo
Foto z katalogu Umění všedního dne (2007)

Vázy, 80. léta 20. století

Sklo Bohemia n. p., Světlá nad Sázavou
Návrh Zdeněk Kunst
Barevně přejímaný a broušený olovnatý křišťál
Foto z publikace České sklo. Tradice a současnost