Železnobrodským se splnil sen o vlastní odborné škole, ale ještě netušili, kolik problémů s tím spojených je čeká, a že se výsledek jejich dlouholetého snažení vzdálí původním představám. Že se nestanou konkurentem Jablonce nad Nisou a jeho bižuterie, ale zaslouží se o vznik nového střediska výtvarného vývoje a ruční výroby skla v Čechách.
Železnobrodsko bylo regionem bez sklářské tradice. Sklo se tady před tím netavilo, nefoukalo, nebrousilo, nerylo, ani nemalovalo. Skleněné figurky, které školu a město proslavily, se také ještě nevyráběly! Aby se vytvořilo alespoň zdání starých sklářských tradic, připomínala se sklárna v Huti-Syřišťově u Zásady, která byla v provozu od poloviny 16. do začátku 18. století a patřila k nejvýznamnějším v regionu, ale její aktivity mířily na Jablonecko a do Jizerských hor.
Na Železnobrodsku se od poloviny 19. století jen u pícek v driketách nebo u kahanů mačkaly korálky, knoflíky a menší skleněné kameny, na brusech-klemprdách ručně sekaly korálky – „rokajl”, několik let se tu a tam navíjely perle, doma brousily a navlékaly korále. Později se brousily a povrchově zušlechťovaly také kroužky – bengle.
Ještě na jaře 1920, když místní výrobci uspořádali v zasedací síni radnice první, na tehdejší dobu velkou přehlídku svých výrobků, převládaly na ní doma vyrobené mačkané a vinuté perle, skleněné kameny pro kovovou bižuterii, perličkové kabelky, skleněné dečky, předměty sešívané z drobných korálků, skleněné růže a věnce. Jen Josef Daníček ze Skuhrova na ní měl jehlice s miniaturními, u kahanu zhotovenými, ještě nepříliš podařenými zvířátky, snad předchůdce Brychtových figurek.
Železnobrodští chtěli odbornou školu, ale nevěděli jakou. Hovořili o škole sklářské, ale víc mysleli na školu pasířskou, tedy bižuterní, která by jim umožnila zkvalitnit domácí výrobu, ale také na školu obchodní. Chtěli se naučit s bižuterií obchodovat. Ledacos o jejich představách prozrazují pro ni navrhované názvy, například „Odborná škola sklářsko-pasířská” nebo „Odborná škola sklářsko-pasířsko-rytecká a obchodní”.
Na 30. října 1919 svolali do Železného Brodu anketu zástupců dělníků a podnikatelů z okolí, kteří se přes rozdílné názory shodli na požadavku zřízení odborné školy. V usnesení zdůraznili, že železnobrodský okres je průmyslový, že jsou v něm brusírny, kde se vyrábí tzv. jablonecké zboží, které se, žel, považuje za produkt jabloneckého okresu. Připomenuli, že mimo brusírny pracuje ještě asi 1746 mačkářů a 3000 dalších domácích sklářských dělníků, které „jen škola naučí čelit konkurenci, protože dělníci umí pracovat, ale neumí obchodovat“. Přáli si, aby do programu budoucí sklářské školy byla zařazena osnova dvouleté obchodní školy, a aby ji mohly navštěvovat ženy.
Národní shromáždění žádosti vyhovělo a rozhodlo o založení první české sklářské školy.
Představy o ní a její budoucnosti se rozcházely. Jinou – pokud můžeme o konkrétní představě hovořit, měli v Železném Brodě, jinou v Praze. V Železném Brodě chtěli školu v podstatě bižuterní, takovou, která by z města a okolí udělala region schopný konkurovat Jablonci. Pro školu to byl úkol nesplnitelný, ale to si nikdo nepřipouštěl. Jablonec měl obchodní spojení se světem. Žilo v něm přes třicet tisíc obyvatel, v Železném Brodě sotva tři. V Praze se myslelo na školu sklářskou, srovnatelnou s již existujícími německými školami v Kamenickém Šenově a Boru, ale českou. Že má vzniknout na „zelené louce”, v regionu bez výrobního zázemí a tradic, si patrně nikdo neuvědomil.
Na jaře 1920 vypsalo Ministerstvo školství a národní osvěty konkurz na místa učitelů-výtvarníků do Železného Brodů. Z přihlášených uchazečů vybralo Josefa Jirouše, Bedřicha Jelínka a Jaroslava Brychtu. Prozatímním správcem jmenovalo Antonína Karče, ředitele Státní odborné školy pro broušení drahokamů, rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví v Turnově.
Josef Jirouš (*1891) byl dekorativní malíř, podle pamětníků fantasta a snílek s poněkud nejasnou minulostí. Říkal, že absolvoval sklářskou školu v Kamenickém Šenově, studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a mistroval ve větší sklářské firmě, ale nemohl to prokázat, prý mu před lety všechno vzala voda.
Bedřich Jelínek byl malíř a absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy. Pro místní malovýrobce navrhoval korálkové dečky, stínítka na lampy a závěsné obrázky, pro školu figurky ze korálků, drátů a vlny, malované i ryté sklo.
Štěstím pro školu bylo, že mezi učiteli byl Jaroslav Brychta (*1895-1971), sochař-absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy. Jak po letech přiznal, když se na radu svého učitele sochaře Bohumila Kafky do konkurzu přihlásil, věděl prý jen, že jsou ze skla tabulky v oknech, lahve a půllitry. Před příchodem do Železného Brodu ho ministerstvo školství poslalo do Kamenického Šenova a Boru, aby tam získal zkušenosti a znalosti. Šťastné bylo jeho seznámení s jediným tamním českým sklářským podnikatelem Václavem Jílkem, který mu zprostředkoval setkání s místními podnikateli, sklářskými mistry a patrně také některými učiteli sklářských škol. Když se Brychta rozloučil s myšlenkou stát se sochařem, a zdá se, že všechny pro to potřebné předpoklady měl, chtěl se prosadit jako výtvarník-sklář. Po příchodu do Železného Brodu se ze všeho nejdříve seznamoval s novým prostředím, zvyky a tradicemi, domácí výrobou, a poznatky promítal do školní tvorby.
Fotogalerie
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě
Ze školní výstavy 100% sklo v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, 2010
Foto Ondřej Kocourek
Město Železný Brod v době založení státní odborné sklářsko-obchodní školy
(dobová pohlednice)
Plakát informující o založení Státní odborné sklářsko-obchodní školy v Železném Brodě
Budova školy v Železném Brodě ve dvou místnostech v přízemí se v letech 1920-1925 učily teoretické předměty, kreslení a modelování, v 1. patře bydlel Jaroslav Brychta s manželkou
(dobová fotografie)
Jaroslav Brychta (1895-1971) – jeden ze tří prvních učitelů-výtvarníků na sklářské škole v Železném Brodě
Fotografie z roku 1921
Návrhy jehlic se skleněnými ozdobami
Jaroslav Brychta, 1921
Mačkané odznaky ke vzpomínkovému setkání na paměť upálení Mistra Jana Husa, které se 1921 konalo na Kalichu u Malé Skály.
První výrobky Železnobrodské sklářské školy, Jaroslav Brychta
dobová fotografie
První návrhy tažených figurek – dráčků ze skla
Jaroslav Brychta, 1921
