Text vyšel v katalogu Stanislav Libenský Award 2025.
Ten titulek si autor těchto řádků nevymyslel. Zkraje sedmdesátých let tak Stanislava Libenského nazval slávista s pověstí státníka, herec a národní umělec Martin Růžek, mnohaletý předseda Odboru přátel Slavie. Sám byl matadorem – stál v čele umělecké fronty sportovního klubu Slavia Praha, která tento klub pro náš sport zachránila a dokázala ho přivést zpátky na špici.
Budete-li hledat první stovku osobností, které v roce 1964 stály za přeměnou Dynama Praha zpátky k historickému názvu Slavia a k jejím tradicím, najdete vedle Jana Procházky, Eduarda Hakena, Jana Pivce, Ludvíka Aškenazyho, Milana Kundery, Ladislava Peška, Milady Šubrtové, Stelly Zázvorkové, Jana Zázvorky, Bohumila Hrabala, Miloše Formana, Miroslava Ondříčka a Karla Krautgartnera i jméno Stanislava Libenského. Neskrývaně projevoval svou náklonnost i podporu sportovcům v červenobílých barvách.
Ačkoli byl v některých obdobích vlastně světoběžníkem, podílel se na slávistické tvorbě nepřehlédnutelně. Je autorem Poháru Josefa Bicana a spoluautorem i rádcem Miloše Nesvadby při tvorbě nepřeberného množství klubových suvenýrů a pamětních listin. Ke všemu přistupoval s řemeslnou poctivostí a vervou. Neměl ve zvyku se omlouvat a jeho přístup ke všemu byl pro nejbližší okolí nakažlivý.
Dosavadní řádky jsou o něm ale jen částečnou pravdou. Mezi slávistickými přáteli se také ohromně bavil – na proslulých karnevalech, u něho na UMPRUM i doma „na stráni“ v Železném Brodě po boku paní Jarky Brychtové. Byl vděčným posluchačem všemožných historek a měl své favority. Huronské líčení herců Vládi Menšíka a Stelly Zázvorkové, Pepík Kemr se svým suchým humorem a také známí „anekdotáři“ Milan Neděla, Karel Effa, Honza Skopeček nebo zpěvák Milan Chladil – to bylo jeho gusto.
Místo tečky: profesor Stanislav Libenský byl také významným finančním podporovatelem svého klubu, především v jeho těžkých začátcích. A to natolik, že ho ti nejzasvěcenější považují dokonce za nejvýznamnějšího. Do historie našeho klubu se zapsal skutečně zlatým písmem. Martin Růžek měl tehdy pravdu: byl to skutečně matador s vlídnou tváří.
Vladimír Zápotocký
bývalý dorostenec a později činovník sportovního klubu Slavia, přítel pana profesora od roku 1967