Přestože se většina jeho tvorby odehrává převážně na poli trojrozměrné skleněné plastiky, chtěla bych tento příspěvek, právě s ohledem na opaxitový obraz z IGS, věnovat Handlově tvorbě z plochého skla. V oblasti skleněných obrazů, vitráží a objektů z tabulového skla realizoval totiž Milan Handl řadu svěžích a originálních objektů, které ani s odstupem času neztratily nic ze své kvality.
V tomto oboru se představil již na Vysoké škole nápaditou klausurní (Plavci, 1977) a státní závěrečnou prací (Vědeckotechnická revoluce, 1978). Na počátek 80. let se pak datují jeho první objekty ze zrcadlového skla a Antiprostory – geometrické závěsné hříčky kombinující ploché sklo, skleněné trubky a čočky. Mimořádné kvality dosáhly také dva objekty vytvořené pro velmi ojedinělou a podnětnou výstavu Vitraj 11 na Malé Skále v roce 1985. Milan Handl se zde prezentoval dvěma velmi inovativními vitrážemi. První z nich byla Kupka sena, pravděpodobně první asambláž v kontextu sklářského výtvarnictví ( blíže S. Petrová, České sklo, Praha 2001). Odvážně zde uzavírá reálnou kupku sena, pokrytou igelitem, mezi dvě skleněné tabule a skrz otvor v dolní části objektu nechává trčet do prostoru kobaltovou trubku. Tato banalita však zároveň evokuje obrazy impresionistických mistrů. Právě kontrast triviality a klasického námětu, citace a hravá pop-artová poetika, vybalancované do křehké rovnováhy, činí tuto vitráž přitažlivou i po více než dvaceti letech. Silný příklon k pop-artu prozrazuje i druhá Handlova vitráž pro tuto přehlídku, Kulturní vrstvy. Pomocí zrcadla výtvarník vtahuje diváka do svého obrazu a nutí jej stát se „kulturní vrstvou.“ Tento konceptuální objekt má navíc výrazný existenciální náboj.
Celá tvorba Milana Handla se odehrává v jakýchsi cyklech. Problém často nahlíží z více úhlů a zpracovává ho opakovaně, někdy v dílech od sebe časově velmi vzdálených, dokud není s konečným řešením zcela spokojen. V jeho tvorbě lze vysledovat i jakési řetězení – syntézu předchozích řešení a jejich přetváření, nahlížení novým, jiným způsobem.
Takovou syntézou je právě i dílo vzniklé v rámci IGS. Výtvarník se vrací k unikátním vlastnostem černého skla a také k principům tvarování, podobným papírovým skládankám. Tentokrát však tabuli neprolamuje, neslepuje v ostrých úhlech, ale jen ohýbá. Poprvé ve své tvorbě využívá techniky lehání a ohýbání skla – fusingu. Sám autor nazval pracovně tento objekt Křížení – reflexe. Minimalistický monochromatický reliéf působí velmi noblesně. Jeho účinek je založen na interakci s prostředím, které ho obklopuje. Konvexní oblouky i prostá rovina zachycují a odrážejí okolní prostor a přetvářejí jej. Divák, okolní prostor a pohyb kolem se stávají součástí „děje v obraze“ a obraz se tak v každém okamžiku nabývá na jedinečnosti. Tento problém nezkoumá Milan Handl poprvé. Černé sklo zde nebylo použito pouze pro přirozenou eleganci černé barvy, ale především pro vynikající reflexní vlastnosti. Stejného efektu využil výtvarník například v cyklu Plodů (2004) nebo v práciRelation 2, která vznikla pro přehlídku evropské plastiky Connections 2009. Relation, stejně jako Reflexe a křížení jsou možná počátkem cesty výtvarníkova zkoumání odrazů. Nezbývá, než s napětím očekávat její výsledky a těšit se na ně…
milan handl, ak. mal.
* 14. 12. 1952, Příbram
vzdělání:
1968 – 1972 SUPŠS Železný Brod (ateliér Jana Novotného)
1972 – 1978 VŠUP Praha (ateliér Stanislava Libenského)
od 1980 je výtvarníkem ve svobodném povolání
ocenění:
1987 The Sybren Valkema Honorary Prize, Ebeltoft
2004 The Atsushi Takeda Prize, Kanazawa
