Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli. Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě toho průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny. Je tedy nasnadě, že ve vztahu k „západu“ se musely národní podniky chovat stejně pružně jako soukromníci. Někdy se jim dařilo lépe, jindy hůře a i tom bude tento seriál navazující na předchozí „Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu“.
Klinická smrt
Po únorovém převratu v roce 1948 byly všechny privátní sklářské a bižuterní podniky vyvlastněny a včleněny do mamutích národních podniků řízených politicky uvědomělými tzv. „dělnickými řediteli“. Nová výrobní uskupení hledala svou tvář desítky let a bývala objektem rozličných socialistických „racionalizačních“ hospodářských experimentů oscilujících mezi termíny „sloučení“ a „delimitace“. Patřily mezi ně pozdější Crystalex, Sklárny Bohemia, Sklárny Inwald (Sklounion), Moravské sklárny, Železnobrodské sklo, Jablonecké sklárny, Bižuterie, Preciosa a další. Export byl možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport, z níž byl v roce 1952 vyčleněn na bižuterii specializovaný Jablonex.
„Vláda lidu“ zpočátku neměla pro „buržoazní“ zbytné cetky, jakými bylo ručně zhotovované dekorativní sklo a bižuterie příliš pochopení. Po sovětském vzoru se soudruzi shlédli v masové produkci. Relativně dobře se proto dařilo jen lisovanému sklu. Významnou roli samozřejmě sehrála též studená válka, kde v ekonomických represích vůči československému zboží vynikaly USA, před rokem 1948 největší kupec skla i bižuterie ze středu Evropy. Takřka za dveřmi byla též „skutečná“ třetí světová válka mezi „Východem“ a „Západem“ a těžký, nikoliv lehký průmysl je v takové době třeba. Nikdo netušil, zda Korejská válka (začátek 1950) zůstane lokálním konfliktem za účasti znepřátelených velmocí nebo přeroste v globální válečné běsnění. Není divu, že v této době dočasně zanikají odborná sklářská škola v Kamenickém Šenově, odborná bižuterní škola v Jablonci nad Nisou a novoborská odborná sklářská škola se z umělecké průmyslovky stává technickou.
Resuscitace
Po smrti vůdce světové revoluce – sovětského autokrata Stalina – a skončení Korejské války v roce 1953 se vztahy mezi oběma mocenskými bloky normalizovaly. Pohled na sklo a bižuterii začala díky přesvědčivé argumentaci lidí z praxe měnit též komunistická garnitura, zlákaná vidinou deviz proudících do hladové státní pokladny. Definitivně byly sklo a bižuterie v Československu zachráněny po XI. sjezdu KSČ, jenž se konal v létě roku 1958. Změny v přístupu vlády však byly patrné již od poloviny 50. let. Významnou „osvětovou“ roli sehrály též dvě velké výstavy historického a současného skla, které se v letech 1954 a 1955 konaly v Praze. Výrazně k oživení zájmu o sklo bezesporu přispěly též Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky (založeno 1952, od 1959 ÚBOK) a pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová (prof. Josef Kaplický a prof. Karel Štipl), odkud do praxe vyšla řada výtečných designérů, bez nichž by nebylo možné českou sklářskou tradici dále rozvíjet. Při národních podnicích začala v polovině 50. let vznikat výtvarně-technická střediska.
Již v roce 1955 začaly přípravy na XI. ročník prestižního Triennale užitého umění v italském Miláně, kde mělo Československo reprezentovat současné české sklo. Akce se konala roku 1957 a skončila úspěchem. Prokázala nejen životaschopnost sklářského průmyslu, ale též důležitost spolupráce s profesionálními designéry, kteří se snažili navrhovat moderní vzory. Bylo-li české sklo vystavené na milánském Triennale pro zahraniční veřejnost příjemným překvapením, kolekce prezentovaná na světové výstavě EXPO´58 v Bruselu jim vyrazila dech. A to mimo jiné i první ukázkou volné skleněné kompozice stvořené René Roubíčkem. V roce 1959 se bruselská expozice stala základem velkolepé přehlídky Československé sklo uspořádané v Moskvě. Všechny tyto akce – včetně XII. Triennale v Milaně (1960) – přinesly československému sklu nejen mezinárodní prestiž, ale i kýžené devizy. Je ale nutné zdůraznit, že cizinci po resuscitaci obchodních vztahů sice začali kupovat i moderní československé sklo, ale těžiště jejich zájmu zůstalo u osvědčených předválečných vzorů. Není proto divu, že podnikoví výtvarníci-designéři někdy hledali se Skloexportem společnou řeč obtížně.
Novému postavení skla a bižuterie v očích socialistických národohospodářů odpovídaly i důležité organizační změny. Zatímco do roku 1958 obor direktivně řídily Hlavní správy pro jednotlivé obory sídlící v Praze (předtím jedno Generální ředitelství), poté vznikly relativně autonomní výrobní hospodářské jednotky, tzv. střední články řízení. Dlouho na sebe nenechaly čekat ani modernizace zastaralých provozů a stavby nových výrobních komplexů. Struktura výroby skla a bižuterie v Československu se změnila k nepoznání. Zatímco k roku 1948 v 818 podnicích pracovalo 37 022 lidí, deset let poté 161 závodů s 43 398 zaměstnanci (včetně jemné keramiky).
Fotogalerie
Váza a popelníky, 1957
Sklárny Inwald n. p., Teplice – sklárna Rudolfova huť, Teplice
Design Václav Hanuš
Barevné lisované sklo
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger (2007)
Flakón se zátkou, 1950-1951
Umělecké sklo n. p., Nový Bor
Návrh Ludvika Smrčková, provedl Josef Švec
Křišťálové broušené a hutně zdobené barevné sklo
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger (2004)
Třešňové květy, 1953
Umělecké sklo n. p., Nový Bor
Návrh Ludvika Smrčková, reliéfní rytinu provedl Adolf Matura, signováno
Křišťálové sklo přejímané zlatým rubínem, reliéfní rytina
Stálá expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger (2004)
Návrh popelníku pro EXPO v Bruselu, 1958
Originál návrhu Václava Plátka pro n. p. Jablonecké sklárny, Dolní Polubný, signováno
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Aleš Kosina (2007)
Dóza s víkem, 1957
Sklárny Inwald n. p., Teplice – sklárna Rudolfova huť, Teplice
Design Václav Hanuš
Čiré lisované sklo
Reprodukce z dobového časopisu
Design Jozef Soukup
Čiré lisované sklo
Reprodukce z dobového časopisu
Váza, 1957
Design Karel Koňák pro Skloexport
Výroba Jablonecké sklárny n.p., Dolní Polubný
Čiré lisované sklo
Reprodukce z dobového časopisu
Den a noc, 1948
Umělecké sklo n. p. Nový Bor – závod Lobmeyr, Kamenický Šenov
Návrh Václav Plátek, provedení Miroslav Plátek
Křišťálové broušené a ryté sklo
Reprodukce z dobového časopisu; originál vystaven ve stálé expozici Muzea skla a bižuterie
v Jablonci nad Nisou
Číše s vedutou – Praha, 1954
Výtvarné středisko skla a keramiky v Praze
Design René Roubíček, výroba Borské sklo, Nový Bor
Bezbarvé sklo, foukané, malované transparentními smalty – veduta a text PRAHA
Foto Tomáš Hilger (2009)
Pohár s víkem – pražské motivy, 1956
Design Ludvika Smrčková
Rytiny provedl Adolf Matura
Křišťálové sklo, foukané broušené a ryté – veduty pražského zámečku Belveder, Národního divadla a Rudolfina, unikát, signováno L. Smrčková
Foto Tomáš Hilger (2009)
Číše – ČSR, 1950
Železnobrodské sklo n. p. Železný Brod
Rytina Miroslav Plátek
Křišťálové sklo, broušené, ryté – v medailonu hlava dívky, po obvodu reliéfní text ČSR, signováno M. Plátek 1950
Prostorový objekt, 1958
Navrhl René Roubíček pro výstavu EXPO´58 v Bruselu (detail)
Foto z katalogu René Roubíček. Miluše Roubíčková (1992)
