Autor: Pražská galerie

Není však běžné, že by jeden člověk vynikal v obou výše zmíněných uměleckořemeslných oborech současně nejen z pohledu výtvarných teoretiků, ale i z hlediska manažerů a konkrétních zákazníků. Jinými slovy – není běžné, že slovo úspěšný lze beze studu spojit jak s přídavným jménem „umělecky“, tak „komerčně“.

Jaroslav Bejvl se narodil dne 13. dubna 1941 v Janovicích nad Úhlavou na Klatovsku v západních Čechách, nedaleko vodního hradu Švihova, místa opředeného pověstmi a spojeného se jménem jednoho z největších architektů rané doby renesanční, Benedikta Rejta z Pístova, nedaleko Chudenic, z nichž pocházela mocná a uměnímilovná panská rodina Černínů. Otec Jaroslava Bejvla se živil truhlařinou a uměleckým řezbářstvím a syn se v letech jinošských vydal obdobnou cestou, když v letech 1956–1960 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově pod vedením profesorů Fixla, Markupa a Havlase obor tvarování uměleckých předmětů. Profesora Ladislava Havlase, žáka Josefa Drahoňovského, zaujal natolik, že jej neodmítl formou soukromých kurzů vzdělávat v umění nízkého reliéfu.

Když musel Jaroslav Bejvl nastoupit na základní vojenskou službu, byl přidělen do severních Čech. Po Praze, centru českého všehomíra, jej čekal pozapomenutý kus země, který horečně hledal svou poválečnou identitu. A svou novou identitu zde nalezl i Jaroslav Bejvl – získal ženu svého srdce a práci, která mu měrou vrchovatou umožnila zužitkovat vše, co do té doby z uměleckého řemesla vstřebal. Roku 1962 se stal návrhářem svítidel dnešní akciové společnosti Preciosa-Lustry v Kamenickém Šenově.

Výroba lustrů a svítidel se v Lužických horách pevně usadila již v první třetině 18. století a je zde domovem i dnes. A Jaroslav Bejvl má díky svým návrhům významný podíl jak na uchování výtvarné kvality a tržního potenciálu tradičního sortimentu, tak na vývoji zcela nových svítidel, která jsou šita na míru konkrétním interiérům. Na jeho práci úspěšně navázal, vlastním a svébytným způsobem, jeho stejnojmenný syn. Mnohé z realizovaných návrhů svítidel a interiérů z posledních let jsou jejich společnými díly.

Bejvlovy projekty historizujících nebo moderních svítidel zaujaly od roku 1969 po současnost desítky náročných klientů z celého světa. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byly velké zakázky z Iránu (opera a hotel v Teheránu, mešita v Mašhadu), v letech osmdesátých svítidla pro Královský palác v Saudské Arábii a monumentální světelný sloup pro hotel Pyramides v Tunisu. V roce 2000 pak na Bejvla čekal jeden z největších autorských projektů vůbec, svítidla pro všechny společenské prostory hotelu Ritz Carlton ve Filadelfii na východním pobřeží USA. Následovaly unikátní projekty pro Asii – třípatrová skleněná světelná fontána pro rezidenci v Hongkongu (2003), vykládaná skleněná kopule z tvarovaného plochého skla dekorovaného technikou spékání barevných střepů v pekingském China World Hotel (2003) a v neposlední řadě atypický světelný objekt pro hotel Ritz Carlton v Hongkongu (2003), společný projekt otce a syna Bejvlových, když ústřední idea díla – inspirace metamorfózami přírody – byla vkladem mladšího z nich. Opět společnou prací bylo řešení prostoru v moskevském Swissotelu z roku 2005, kde Bejvl syn navrhl atypická velkorozměrová svítidla a Bejvl otec monumentální mozaiku z leptaného skla.

A společné projekty vznikají dosud. Namátkou – rekonstrukce svítidel v Carycinu, slavném moskevském carském paláci (2006–2007) a domu pro návštěvy ruského prezidenta Medvědova (2009–2010), světelné objekty pro privátní královskou rezidenci v Rijádu (2008–2011), dva monumentální světelné objekty pro Dragon hotel v Hangzhou (2009–2010), tvarově proměnlivý světelný objekt pro hotel Ritz Carlton v Singapuru (2010) nebo soubor monumentálních svítidel pro reprezentativní prostory kasina v Macau (2010–2011).

S díly Jaroslava Bejvla se můžeme setkat i na území České republiky. Jedná se o – ve spolupráci s historickým ústavem v 90. letech provedený – soubor svítidel pro zrekonstruované Stavovské divadlo v Praze, světelný objekt pro obřadní síň v Kunčicích pod Ondřejníkem nebo svítidla určená pro hotely v Praze, kde se v roce 1993 otec a syn Bejvlové poprvé sešli jako autorský tým, či Mariánských Lázních. Dosud poslední společnou realizací jsou výrazná dekorativní svítidla pro pražský Buddha-Bar Hotel z let 2008–2009.

Jako medailér se Jaroslav Bejvl snažil, jako již uznávaný designér svítidel (což pro něj však byl spíše handicap), prosadit od konce sedmdesátých let, kdy se začal účastnit soutěží vypisovaných Státní bankou československou na návrhy pamětních mincí. A zkušenosti získané při práci s profesorem Havlasem, nesporný výtvarný talent a víra ve vlastní schopnosti jej i v medailérství vynesly poměrně brzy na výsluní. Po dílčích úspěších získal v roce 1985 prestižní zakázku na realizaci stříbrné pamětní mince v hodnotě 500 Kčs ke 100. výročí narození Josefa Lady. Byla to první pamětní mince k výročí osobnosti u nás, kterou nezdobil její portrét, ale dětská tématika – v tomto případě děti hrající si v poetické krajině Ladových Hrusic. Mince se proto díky svému námětu a výtvarné kvalitě stala velmi záhy oblíbenou „peřinkovou záležitostí“.

Z dalších prestižních stříbrných pamětních mincí, které Jaroslav Bejvl navrhl, zde nelze alespoň nejmenovat minci k miléniu břevnovského kláštera (1992) nebo 100. výročí narození Ondřeje Sekory (1999). Ze zlata jsou vyraženy pamětní mince s českými panovníky z rodu Lucemburků a pominout nelze ani realizovaný návrh na oběžnou 20haléřovou minci, již Česká národní banka emitovala v roce 1993.

V posledních pěti letech Jaroslav Bejvl navrhl celkem 21 stříbrných pamětních mincí oceněných Českou národní bankou. K realizaci byly vybrány tři – Karel Jaromír Erben, Založení Sokola a Petr Vok z Rožmberka (návrhy 2010, realizace 2011).

Vedle mincí se jubilant věnuje – a to již od roku 1978 – i navrhování medailí a plaket. V devadesátých letech vznikly prestižní návrhy medailí prezidentů Tomáše G. Masaryka a Eduarda Beneše pro Bižuterii – Českou mincovnu v Jablonci nad Nisou, dále bronzová replika Zlaté buly českého krále Přemysla Otakara I., a taktéž z bronzu vyvedené medaile Jáchymovská mincovna, Štěpán Šlik nebo Voskovec a Werich.

Dalších 23 medailí spatřilo světlo světa po roce 2006, například letos Českou mincovnou realizovaná sada zlatých medailí Poslední Rožmberkové. Pro autora je jistě výjimečná medaile Černínů z Chudenic (stříbro, tombak), privátní ražba z roku 2010, symbolický návrat do rodného kraje.

Ani teď by však ještě nebyl výčet Bejvlových aktivit úplný. Realizace se totiž dočkaly i tři jím navržené pamětní desky, z nichž si nejvíce cení té s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, která od roku 2007 zdobí Základní školu v Klatovech.

Co říci závěrem? Na počátku 20. století napsal francouzský spisovatel Rémy de Gourmont: „Budoucnost je žák, jenž jest odsouzen, aby se naučil nazpaměť sto veršů: Naučí se z nich deset, z ostatku brebtá několik slabik: těch deset je sláva; ostatek historie.“ Jsem si jist, že dílo Jaroslava Bejvla patří k těm deseti veršům. Stejně tak jsem si jist, že pokud bude mít české sklářství či mincovnictví i v budoucnu takové návrháře, jakým je Jaroslav Bejvl, nestane se pouhou historií.

Jaroslav Bejvl