V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek bude hledat odpovědi tento seriál.
Jizerské hory a lisované sklo
Idea umělecké krystalerie nepochází z Čech. Stejně jako v případě řady dalších sklářských a zejména bižuterních oborů se jedná o import ze zahraničí, jejž se díky schopnostem obchodníků a zručnosti sklářů i rafinérů ze srdce Evropy podařilo díky návaznosti na stávající výrobní tradici inovovat a rozvinout.
V Jizerských horách se již od druhé poloviny 18. století technologií lisování do klešťových forem zhotovovaly nejen bižuterní polotovary (kameny, perle, vložky) a lustrové sklo (ověsy různých tvarů), ale i flakóny malých rozměrů, když větší se zhotovovaly foukáním. Všechno zboží se poté brousilo, často malovalo zlatem, někdy rylo. Jen lustrových ověsků se v první třetině 19. století v kraji zhotovovalo na jeden milión kusů ročně!
Zrození krystalerie a její postavení na světovém trhu
V 70. letech 19. století se produkce drobného skleněného zboží (vedle flakónů tehdy hlavně kancelářské sklo – kalamáře a těžítka) v kraji rozmohla natolik, že tento sortiment začali exportéři zákazníkům nabízet pod souborným obchodním názvem „krystalerie“. Jednalo se totiž většinou o bezbarvé křišťálové sklo lisované do často vícedílných kovových forem s negativním dekorem, z nichž dominovaly nápodoby tzv. diamantového výbrusu, s nímž již v době empíru ovládly svět sklárny z Britských ostrovů. Předlisovaný dekor jizerskohorští brusiči pouze přebrousili, čímž se bez viditelné ztráty kvality značně snižovala cena zboží.
Koncem 19. století na severu Čech v oboru krystalerie pracovalo téměř tři tisíce lidí, čemuž odpovídala i šíře sortimentu. V komplexnosti nabídky tehdy neměla jizerskohorská produkce ve světě konkurenci. Přehledně lze tyto nesčetné výrobky zařadit do skupin péče o tělo, kultura stolování, psací stůl – kancelář – škola, životní styl – volný čas – podnikání, svítidla a díly pro jejich výrobu. Již od 70. let byly velice oblíbené též lisované figury, většinou z matovaného křišťálového skla (slavní a mocní tohoto světa, světci, andělíčci, zástupci živočišné říše aj.).
Odbytové potíže a jejich důvody
S velkým počtem výrobců samozřejmě v kraji sílilo soupeření o místo na slunci, jež některé svádělo ke snahám ušetřit při rafinaci za každou cenu. Například místo dobrušování se zboží začalo pouze leštit v ohni, což vytlačovalo dosud užívané – a viditelně kvalitnější – ruční leštění pomocí topolových kotoučů. Po první světové válce přišlo ke slovu ještě méně dokonalé leštění v kyselině. Rozšířeným nešvarem bylo též zcizování úspěšných vzorů, což se nedařilo vymítit ani profesním společenstvům. Důsledky? Samozřejmě nadprodukce, nízké prodejní ceny, žebrácké mzdy v oboru a hrozící postupná ztráta renomé na světových trzích. Byl nejvyšší čas hledat nový typ sortimentu s vyšší přidanou hodnotou, který by jméno jizerskohorské krystalerie opět vylepšil.
Obrazová příloha
