Mnozí obchodníci se starožitnostmi i sběratelé dnes rozlišují pouze dvě firmy, které se v Jizerských horách věnovaly umělecké krystalerii – Heinrich Hoffmann a Curt Schlevogt.
Může za to jak přerušení dějinné paměti vyvlastněním v roce 1945, tak patrně i nevůle k přesné identifikaci. Je přeci jednodušší (a zaručeně výnosnější) připsat vzor firmě Schlevogt nežli někomu v podstatě neznámému. Dochované vzorníky dalších firem jasně ukazují, že výrobců bylo více a také si zaslouží své místo na slunci.
Umělecká krystalerie rafinerie Josef Schmidt z Příchovic
Firmu založil Josef Schmidt mezi lety 1864–1875 (údaje z adresářů se liší) jako brusírnu na tehdy novinkovou krystalerii, drobné užitkové sklo imitující v dekorech anglické zboží (károkaménkový „diamantový“ výbrus) a lustrové díly. Před první světovou válkou již rafinerie svou produkci pravidelně představovala na prestižních lipských veletrzích a samostatně prodávala prostřednictvím trvalých obchodních zástupců v Berlíně, Paříži, Londýně, Vídni, Hamburku a Varšavě. Vedle brusírny v Příchovicích provozovala ještě závody v Kořenově a Harrachově, kde celkem 150 lidí zhotovovalo lustrové sklo, ověsky, sklo do montáží, popelníky, kancelářské sklo, solničky i kompletní menážky, zátky do flakónů, vázy na květiny nebo skleněné oči pro vycpaniny. Později byla centrála přeložena do Dolního Polubného.
V polovině 20. let se začal podnik – označovaný tehdy již za „továrnu na skleněné zboží“ – profilovat též jako výrobce umělecké krystalerie francouzského střihu, především toaletního skla se zátkami ve tvaru stylizovaných květů v kombinaci s hladce broušenými korpusy nebo flakóny s celoplošným reliéfním dekorem. Nákres flakónu ve stylu Lalique, datovaný k 25. březnu 1924, je dokonce dosud nejstarším dokladem výroby (nebo pokusu o výrobu) umělecké krystalerie v Jizerských horách!
Vzorníky z třicátých let obsahují zejména předměty s florálními motivy (nechybí ale ani toaletní souprava s motivem páva aj.) z lisovaného čirého a barevného skla (topas, lila, zelená aj.) v některých případech zušlechtěného leptáním, matováním, leštěním, případně stříkáním barvou. Lisované a foukané skleněné polotovary rafinerii dodával sklářský komplex Josef Riedel se sídlem v Dolním Polubném.
Dochované návrhy provedené většinou tužkou nebo tuží, někdy kolorované a v některých případech datované, vypovídají o tom, že firma se v tomto desetiletí intenzivně věnovala vzorování hranovaného skla geometrických jednoduchých i asymetrických tvarů v kombinaci s modelovanými zátkami (florální motivy, galantní scény).
Přestože světová ekonomická krize třicátých let a poté druhá světová válka firmu Josef Schmidt citelně postihly, působila v Jizerských horách až do vyvlastnění v roce 1945, kdy se jako německý podnik ocitla pod národní správou. K 1. lednu 1947 značka zmizela ze světa, když se provozy staly součástí národního podniku Krystalerie, později včleněného do národního podniku Jablonecké sklárny.
Umělecká krystalerie rafinerie Johann Umann z Potočné
Johann Umann zřídil svou první brusírnu roku 1860. Předtím pracoval v původně hodkovické firmě Ferdinand Unger, která provozovala sklárny v Temném Dole Maršova a rafinerii v Novém Boru a zejména Potočné.
Umann zažíval strmý vzestup. V sedmdesátých letech se za své zboží dočkal ocenění na dvou světových výstavách (Vídeň 1873, Philadelphie 1876) a ročně z riedelovských skláren odebíral polotovary za více než 70 tisíc zlatých. Není divu, že brzy provozoval obchodní zastoupení v Paříži, Londýně a Berlíně. Zhotovoval tehdy krystalerii včetně lustrového skla a polotovary pro bižuterii.
Za zmínku jistě stojí, že roku 1893 firma v Potočné uvedla do provozu první brusírnu na optické sklo v Rakousku-Uhersku! Před světovou válkou podnik tvořilo již osm brusíren s 300 zaměstnanci, což jej činilo v oboru krystalerie jedním z největších v Jizerských horách. Zákazníkům tehdy nabízela broušené optické hranoly, lustrové ověsky, teploměry, kalamáře, menážky, flakóny, imitace diamantů, opticky broušené čočky pro koncová světla jízdních kol či vlaků, stereoskopy a brýlová skla.
V roce 1922 firma dokonce dávala práci 400 lidí, pak však přišel úpadek. Roku 1926 se významným vlastníkem podniku stala Anglo-československá banka a přeměnila jej na akciovou společnost. S novým vedením přišel i nový směr – umělecká krystalerie, v první řadě flakonérie. Firemní vzorníky toaletního skla z tohoto období obsahují především ve tvaru i dekoru moderní sortiment. Z uměleckého lisovaného skla jsou zastoupeny flakóny, rozprašovače i celé toaletní sety s celoplošnými reliéfními dekory a modelovanými zátkami. Vedle florálních motivů (květy, ovoce) je bohatě zastoupena i fauna (motýl, ryby, pavouk nebo papoušci), nezbytné dívčí a ženské akty i geometrické dekory. Zvláštní zmínku si zaslouží toaletní set, kde flakón, rozprašovač i dóza byly zhotoveny v podobě slona. Častá je též kombinace hranovaného flakónu s modelovanou florální zátkou. Povrch výrobků byl často stříkán barvou nebo matován. Vedle křišťálového skla se tento sortiment vyráběl i ze sklovin jade, perlový opál či koralin. Některé modely měly své vlastní obchodní názvy, například KORUNA, ŠLAHOUN, ROSA, SLUNCE, BRILIANT, ORCHIDEJ, RŮŽE či OBLAK.
Stejně jako firma Schmidt a další, i Umann velice utrpěl během světové ekonomické krize a druhé světové války. Roku 1941 podnik fakticky ovládli polubenští Riedelové, kteří do něj finančně vstoupili tři léta předtím. Po skončení války byla zavedena národní správa, následovalo včlenění do národního podniku Krystalerie, přičemž optickou část získal národní podnik Okula.
Obrazová příloha
