Krystalerie jako rodinné stříbro
Po privatizaci státních podniků na počátku 90. let 20. století vzniklo v Jizerských horách několik výrobců krystalerie, největšími z nich byly Ornela Zásada (zal. 1992, její sklářská divize spravující sklářské hutě na Desensku) a Jizerské sklo Lučany nad Nisou (zal. 1992, provoz kamenická huť v Josefově Dole; od 2003 součást Ornely). Některé z kovových forem zůstaly janovské společnosti Vitrum (zal. 1992), obnovena byla firma František Halama v Železném Brodě (všechny původní vzory však získala až po roce 1997).
V 90. letech se umělecké i „běžné“ krystalerii dařilo, udržela si své zákazníky a našla i nové, utěšeně se rozvíjel například obchod se Spojenými státy. Populární zůstala značka INGRID i opakní skloviny zdařile imitující jadeit a lapis lazuli. Ornela se proto rozhodla do své kolekce investovat finanční prostředky, aby mohla nabízet též moderní vzory a nejen osvědčené meziválečné flakóny, vázy, karafy či popelníky.
Například mezi lety 1998–2000 pro ni navrhl Rony Plesl flakóny nazvané KRAKATIT nebo žardiniéry KARUSEL, NERO, TITANIC a NOE. Později s firmou na řadě návrhů spolupracovalo Studio IRDS (Ingrid Račková, David Suchopárek; soubor umělecké krystalerie inspirovaný antickou mytologií, 2002–2007), na solitérech pak Václav Hanuš (2003/2004), Ilona Staňková, Dagmar Šubrtová či Vladimír Komňacký. Nemalé prostředky firma investovala do pečlivě vypravených reprezentativních nabídkových katalogů, pravidelně se účastnila též prestižního veletrhu AMBIENTE ve Frankfurtu nad Mohanem.
Krystalerie v novém tisíciletí
Designové novinky bohužel Ornele nepřinášely takový finanční efekt, jaký vedení společnosti čekalo. Když se do odbytových potíží začala dostávat i „klasická“ produkce – na čemž se podepsal neúspěšný dlouhý soudní spor s jabloneckou firmou JaS Schubert, která začala z nových forem zhotovovat úspěšné meziválečné vzory z kolekce INGRID (to konec konců činila i firma TOM z Bělé pod Bezdězem), jež dříve nabízela jen Ornela – začala firma vzorování a výrobu krystalerie utlumovat, až ji v roce 2008/2009 téměř zastavila.
Zdá se, že o moderní vzory krystalerie dnes nemají zákazníci zájem (krystalerii jako takové navíc nepřeje například ani všudypřítomné „antikuřáctví“, protože popelníky patřily k důležité a početné součásti celkové nabídky). Zatímco firma JaS Schubert se časem propracovala alespoň k svébytným historizujícím vzorům, TOM víceméně jen replikuje „desenskou“ meziválečnou produkci. Tradičních meziválečných a poválečných kolekcí se drží též rodinná firma František Halama. Vzory jizerskohorské krystalerie z těchto období s úspěchem nabízejí též některé další firmy, například brusírna Pesničák v Josefově Dole.
Poptávka po řadě výrobků z kolekce INGRID stále trvá. Obor jako takový ale již v podstatě neexistuje. Místo tisíců vzorů se jich na trhu uplatňuje několik desítek. Z průmyslové výroby, i když náročné a vkusné, se stává téměř etnografická záležitost – zapomínané řemeslo. Nezbývá než věřit, že se umělecká krystalerie přesto nakonec nestane jen vzpomínkou. Křišťálovou a – matnou.
Doporučená literatura k tématu:
- Nový Petr, Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách, Jablonec nad Nisou 2002 (vyprodáno)
- Časopis Pressglas-Korrespondenz; od 1998
Největší veřejná sbírka krystalerie na světě:
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou; umělecká krystalerie je součástí stálé expozice
Obrazová příloha
