Společně s firmou Heinrich Hoffmann je nejznámějším výrobcem jizerskohorské umělecké krystalerie podnik Curt Schlevogt. Zatímco Hoffmann se zpočátku věnoval bižuterním kamenům, a nikoliv krystalerii, Schlevogt v Jablonci nad Nisou obchodoval se skleněnou bižuterií, perlemi a knoflíky. Za počátkem výroby umělecké krystalerie v obou firmách stojí jeden muž – Henry Günther Schlevogt, syn Curta Schlevogta a Hoffmannův zeť (od 1928). Brzy poté, co převzal podnik svého otce, představil první kolekci lisovaného skla Ingrid (nazvanou podle své tehdy čtyřleté dcery, která dnes žije v Paříži) na jarním veletrhu v Lipsku roku 1934.
Přestože svět tehdy tížila ekonomická krize, podařilo se mu získat četné zákazníky. Z období let 1934–1936 také pocházejí první firemní vzorníky. Je z nich patrné, že Schlevogt navázal na systematickou spolupráci s výtvarníky, o níž se snažil již u Hoffmanna. Kolem poloviny třicátých let pro podnik navrhoval svébytné vzory umělecké krystalerie především profesor jablonecké uměleckoprůmyslové školy Artur Pleva (Plewa). Zpočátku však Schlevogt pokračoval též ve vzorování sortimentu blízkého oblíbeným dílům René Laliquea a nechybí ani zřetelné vlivy umělců z okruhu Wiener Werkstätte.
Kolekce Ingrid nebyla uzavřeným celkem a stále se rozšiřovala. Zatímco kolem roku 1936 ji tvořilo kolem pěti set předmětů, do počátku čtyřicátých let jejich počet stoupl na více než dvojnásobek. Její součástí byly toaletní soupravy, flakonérie, zboží pro kuřáky, dekorativní skleněné plastiky, vázy, stolní lampy, likérové soupravy a v neposlední řadě dárkové zboží s náboženskou tématikou (devocionálie) a drobná krystalerie. Proslulost firmě přinesly též v dutém a lisovaném skle dosud běžně neužívané „exotické“ skloviny napodobující polodrahokamy jadeit a lapis lazuli; Schlevogt však využíval i další barevné skloviny. Z opakních to byly želvovina, odstíny koralinů, černá, slonovina, průsvitný opál a opalín, z transparentních pak topas, safír, rezeda, lila, kouř, modř, šampaňská žluť nebo rozalin. Firma též často těžila z oblíbeného dobového kontrastu bílá–černá, a to zejména ve flakonérii a devocionáliích. Výrobky lisované firmou Josef Riedel v Dolním Polubném byly ve vlastní rafinerii velmi pečlivě zušlechťovány, a to především leptáním, broušením a matováním.
Největšího úspěchu se podnik dočkal na Světové výstavě v Paříži v roce 1937, kdy byly lisované plastiky Akt (původní název Torzo, návrh Ena Rottenbergová) a Maska (návrh Josef Bernhard) oceněny v rámci československé expozice kolektivní Grand Prix. Díky úspěchu na pařížské výstavě se kolekce Ingrid stala v oblasti umělecké krystalerie vskutku světoznámou. Okno do světa se pro ni otevřelo dokořán.
V období kolem a po pařížské výstavě začal Schlevogt spolupracovat s řadou tehdy již v uměleckém světě uznávaných výtvarníků a designérů, z nichž většina byla spojena s Wiener Werkstätte nebo vídeňským kulturním prostředím obecně. Patřili mezi ně již zmíněná Ena Rottenbergová, dále Ida Schwetzová-Lehmannová, Vally Wieselthierová, Franz Hagenauer a Mario Petrucci. Ve Zwieselu pak působil Bruno Mauder. Nejednalo se o desítky návrhů, spíše o exkluzivní jednotlivosti. Výjimkou byla v tomto ohledu spolupráce s Idou Schwetzovou-Lehmannovou, která vzorovala především devocionálie. Příležitost však Schlevogt dával i začínajícím adeptům návrhářského řemesla. V tomto období pro něj po krátký čas pracoval například Josef Frendlovský, student pražské uměleckoprůmyslové školy, o mnoho let později ředitel odborné sklářské školy v Železném Brodě.
Druhá světová válka dynamicky se rozvíjející firmě samozřejmě přistřihla křídla. Přesto Schlevogt až do roku 1945 pokračoval jak ve výrobě, tak exportu. Po osvobození Československa byla do podniku dosazena národní správa. Roku 1948 se její majetková podstata stala součástí národního podniku Krystalerie, který později pohltil národní podnik Jablonecké sklárny.
Obrazová příloha
