Sedmý díl: Synonymum úspěchu – umělecká krystalerie firmy Curt Schlevogt (kolekce Ingrid)
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
Společně s firmou Heinrich Hoffmann je nejznámějším výrobcem jizerskohorské umělecké krystalerie podnik Curt Schlevogt. Zatímco Hoffmann se zpočátku věnoval bižuterním kamenům, a nikoliv krystalerii, Schlevogt v Jablonci nad Nisou obchodoval se skleněnou bižuterií, perlemi a knoflíky. Za počátkem výroby umělecké krystalerii v obou firmách stojí jeden muž – Henry Günther Schlevogt, syn Curta Schlevogta a Hoffmanův zeť (od 1928). Brzy poté, co převzal podnik svého otce, představil první kolekci lisovaného skla Ingrid (nazvaného podle své tehdy čtyřleté dcery, které dnes žije v Paříži) na jarním veletrhu v Lipsku roku 1934.
Přestože svět tehdy tížila ekonomická krize, podařilo se mu získat četné zákazníky. Z období let 1934 – 1936 také pochází první firemní vzorníky. Je z nich patrné, že Schlevogt navázal na systematickou spolupráci s výtvarníky, o níž se snažil již u Hoffmanna. Kolem poloviny třicátých let pro podnik navrhoval svébytné vzory umělecké krystalerie především profesor jablonecké uměleckoprůmyslové školy Artur Pleva (Plewa). Zpočátku však Schlevogt pokračoval též ve vzorování sortimentu blízkého oblíbeným dílům René Laliquea a nechybí ani zřetelné vlivy umělců z okruhu Wiener Werkstätte.
Kolekce Ingrid nebyla uzavřeným celkem a stále se rozšiřovala. Zatímco kolem roku 1936 ji tvořilo kolem pěti set předmětů, do počátku čtyřicátých let jejich počet stoupl na více než dvojnásobek. Její součástí byly toaletní soupravy, flakonérie, zboží pro kuřáky, dekorativní skleněné plastiky, vázy, stolní lampy, likérové soupravy a v neposlední řadě dárkové zboží s náboženskou tématikou (devocionálie) a drobná krystalerie. Proslulost firmě přinesly též v dutém a lisovaném skle dosud běžně neužívané „exotické“ skloviny napodobující polodrahokamy jadeit a lapis lazuli; Schlevogt však využíval i další barevné skloviny. Z opakních to byly želvovina, odstíny koralinů, černá, slonovina, průsvitný opál a opalín, z transparentních pak topas, safír, rezeda, lila, kouř, modř, šampaňská žluť nebo rozalin. Firma též často těžila z oblíbeného dobového kontrastu bílá-černá, a to zejména ve flakonérii a devocionáliích. Výrobky lisované firmou Josef Riedel v Dolním Polubném byly ve vlastní rafinerii velmi pečlivě zušlechťovány, a to především leptáním, broušením a matováním.
Největšího úspěchu se podnik dočkal na Světové výstavě v Paříži v roce 1937, kdy byly lisované plastiky Akt (původní název Torzo, návrh Ena Rottenbergová) a Maska (návrh Josef Bernhard) oceněny v rámci československé expozice kolektivní Grand Prix. Díky úspěchu na pařížské výstavě se kolekce Ingrid stala v oblasti umělecké krystalerie vskutku světoznámou. Okno do světa se pro ni otevřelo dokořán.
V období kolem a po pařížské výstavě začal Schlevogt spolupracovat s řadou tehdy již v uměleckém světě uznávaných výtvarníků a designérů, z nichž většina byla spojena s Wiener Werkstätte nebo vídeňským kulturním prostředím obecně. Patřili mezi ně již zmíněná Ena Rottenbergová, dále Ida Schwetzová-Lehmannová, Vally Wieselthierová, Franz Hagenauer a Mario Petrucci. Ve Zwieselu pak působil Bruno Mauder. Nejednalo se o desítky návrhů, spíše o exkluzivní jednotlivosti. Výjimkou byla v tomto ohledu spolupráce s Idou Schwetzovou-Lehmannovou, která vzorovala především devocionálie. Příležitost však Schlevogt dával i začínajícím adeptům návrhářského řemesla. V tomto období pro něj po krátký čas pracoval například Josef Frendlovský, student pražské uměleckoprůmyslové školy, o mnoho let později ředitel odborné sklářské školy v Železném Brodě.
Druhá světová válka dynamicky se rozvíjející firmě samozřejmě přistřihla křídla. Přesto Schlevogt až do roku 1945 pokračoval jak ve výrobě, tak exportu. Po osvobození Československa byla do podniku dosazena národní správa. Roku 1948 se její majetková podstata stala součástí národního podniku Krystalerie, který později pohltil národní podnik Jablonecké sklárny.
Fotogalerie
Henry Günther Schlevogt, před rokem 1945
Fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Dar paní Ingrid Schlevogtové.
Ochranná známka firmy Curt Schlevogt, 30. léta 20. století
Reprodukce z dobového adresáře. Na reálných předmětech, uložených v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie, je použita ražená zlatá nálepka.
Z návrhů Artura Plevy, od 1934
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Plastika Maska, kolem 1937
Návrh Josef Bernhard
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Plastika Akt (torzo), kolem 1937
Návrh Ena Rottenbergová
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Reálný předmět je součástí stálé expozice muzea.
Plastiky Dívka ve větru, Tančící a Postava (Stud), kolem 1937
Návrh Ida Schwetzová-Lehmannová
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Toaletní souprava „ovoce“, kolem 1937
Návrh Vally Wieselthier
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Popelník, váza a dóza na cigarety, kolem 1935
Návrh Josef Frendlovský
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Racek na vlně, kolem 1937
Návrh Mario Petrucci
Reprodukce z firemního vzorníku uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Reálný předmět je součástí stálé expozice muzea
