Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli. Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě toho průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny. Je tedy nasnadě, že ve vztahu k „západu“ se musely národní podniky chovat stejně pružně jako soukromníci. Někdy se jim dařilo lépe, jindy hůře a i tom bude tento seriál navazující na předchozí „Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu“.
Klinická smrt
Po únorovém převratu v roce 1948 byly všechny privátní sklářské a bižuterní podniky vyvlastněny a včleněny do mamutích národních podniků řízených politicky uvědomělými tzv. „dělnickými řediteli“. Nová výrobní uskupení hledala svou tvář desítky let a bývala objektem rozličných socialistických „racionalizačních“ hospodářských experimentů oscilujících mezi termíny „sloučení“ a „delimitace“. Patřily mezi ně pozdější Crystalex, Sklárny Bohemia, Sklárny Inwald (Sklounion), Moravské sklárny, Železnobrodské sklo, Jablonecké sklárny, Bižuterie, Preciosa a další. Export byl možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport, z níž byl v roce 1952 vyčleněn na bižuterii specializovaný Jablonex.
