II. Po stopách slavných sklářských rodů: Wanderové

Druhý díl – Wanderové ve Mšeně

Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Druhý díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v jizerskohorském Mšeně od poloviny 16. století po závěr 18. století.

Založení sklárny ve Mšeně a huťmistr Georg Wander

Podle Schürerovské kroniky sklárnu ve Mšeně na panství Adama z Vartemberka, nedaleko pusté vsi Jablonec, založil roku 1548 Franz Kuntze. Protože je člověk tohoto jména dříve uveden mezi skláři v Crottendorfu, je možné, že huť založil na pokyn Wanderů. Ve vrchnostenských registrech je existence nové hutě poprvé uvedena k roku 1552, bohužel však bez jména majitele. Až dne 8. září 1568 je v solných registrech města Liberce mezi odběrateli zaznamenán „Meister Georg off Grünwaldt“ – Georg Wander (* kolem 1530). Ve stejném soupisu je rok poté ve Mšeně zmíněn „Welsche auff der Hütten“, tedy Vlach ze sklárny. Mohlo se jednat o italského skláře ve službách Wanderů. Další zmínky o sklárně či Wanderech ve Mšeně pak chybí až do posledního desetiletí 16. století. Z které rodové větve Georg Wander pocházel, není jasné. Nevíme, zda byl potomkem crottendorfského Petera Wandera nebo jeho bratra Brosia.

Elias a Georg Wanderové – rozkvět sklárny a dědičný erbovní list

Georg Wander byl pravděpodobně otcem svou synů Eliase a Georga Wanderů (* oba kolem 1560). Elias Wander je uveden jako huťmistr a sklář na heraldické čísi z Bischofsgrünu, jména obou bratrů nechybí na plášti zvonu ulitého v Mladé Boleslavi roku 1590 pro jablonecký evangelický kostel, jenž je dnes součástí stálé expozice Muzea skla a bižuterie. „Elias Wanndnner“ je uveden pod donátory z Jablonce (Grünwald, česky Mšeno, jako samostatná obec tehdy ještě neexistovalo), „Gerge Wandner“ z Maršovic (zřejmě vlastnil statek v nedalekém Kokoníně). Jejich otec již tehdy patrně nežil, jinak by na zvonu vzhledem k svému postavení nechyběl. Jistě nebyl na světě dne 12. října 1599, kdy bratři Elias a Georg Wanndnerové „ausserem Grünennwaldt“ společně s bratranci Ambrosem a Georgem „ze známých míst“ získali na vlastní žádost od hraběte-palatina Christopha Pirkenhammer von Pirkenau dědičný erbovní list s dvěma běžícími bílými králíky s černými skvrnami v modrém poli. Měli tedy právo honosit se erbem, nikoliv však predikátem. Otázka původu bratranců Georga a Ambrose je dosud obestřena tajemstvím.

Jasné ale nejsou ani osudy mšenských Wanderů. Vartemberský urbář z roku 1608 již jako majitele sklárny uvádí Gerharda Ewalda. Ve Mšeně tehdy k pozemkovým vlastníkům se jménem Wander patřili jistý Kaspar Wander (daň 10 grošů ročně) a především „stará huťmistrová Anna“, patrně matka Eliase a Georga Wanderů. Ta musela vlastnit velmi kvalitní půdu, když jí byla stanovena roční dávka 24 krejcarů, přičemž ze stejné plochy se v okolí platila maximálně polovina. Oba grunty měli vyměřeny též naturální dávky a robotní povinnost. Erbovník Georg Wander v roce 1608 již nebyl mezi živými, jeho bratr Elias je v urbáři uveden jako vlastník statku v Kokoníně, jenž po něm patrně převzal. K nemovitosti se vázala robota, bylo se z ní však možné vyplácet.

O podobě produkce mšenské sklárny na přelomu 16. a 17. století se můžeme pouze dohadovat. Lze předpokládat, že hlavní část výrobního programu tvořily okenní terče a tabulky, jak tomu bylo v Bedřichově, Huti či Rejdicích. Jistě se tu zhotovovalo běžné užitkové, stolní či nápojové sklo a patrně i luxusní předměty zdobené malbou smalty (vypalovanými barvami – emaily) nebo dokonce – patrně poprvé v Čechách – rytinou. Jablonecké muzeum od počátku 20. století vlastní olejomalbu s portrétem huťmistra v panském oděvu dle španělské módy, jenž se levou rukou dotýká luxusního skleněného poháru benátského typu s malovaným erbem Wanderů. Obraz, který patrně zobrazuje Eliase Wandera, pochází z období kolem roku 1600. Je velmi nepravděpodobné, že by se sklář nechal vyobrazit se výrobkem, který nezhotovil.

O potomcích mšenského erbovníka Eliase Wandera

Erbovník Elias Wander měl patrně dva syny – Georga Wandera († 1651-1658) a Eliase Wandera (kolem 1590-1657). Zatímco Elias, malíř skla, odešel roku 1611 do Bischofsgrünu, Georg patřil k malířům skla a mšenské honoraci. Jeho ženy Barbara a poté Justina byly kmotrami při křtech dcer mšenského huťmistra Bartholomäuse Schürera von Waldheim v letech 1623 a 1633 (sklárnu koupil od Ewaldů roku 1615).

Georg Wander († 1651-1658) patrně vlastnil statek, který dříve spravovala „stará huťmistrová Anna“ a jeho strýc, erbovník Georg. Jak dokládají zápisy z maloskalské gruntovnice, založené roku 1648, převzal jej za 175 kop grošů, které uhradil. I poté disponoval jistým kapitálem, když si před rokem 1645 mohl dovolit ve Mšeně koupit ještě další pozemky a za hotové peníze získat od vrchnosti kus lesa. Patrně však přecenil své síly, přestal splácet zbytek kupní ceny, a tak nově získaný pozemek roku 1650 dále prodal.

Po smrti Georga Wandera statek za 70 kop grošů od své matky koupil jeho syn Christian Wander (1621-1710). Hotově jí vyplatil 20 kop, aby mohla umořit veškeré dluhy, které zanechal otec. Podle Maloskalského urbáře z roku 1687 byly Wanderovi vyměřeny největší poplatky ze všech pozemkových vlastníků ve Mšeně a blízkém Jablonci – samozřejmě pomineme-li hutní statek.

Christianu Wanderovi, jehož profesi bohužel neznáme, se podařilo udržet statut osobnosti místního významu. Výmluvným dokladem je kmotrovství obou jeho manželek při křtech dcer mšenského huťmistra Johanna Schürera von Waldheim v letech 1659 a 1667. Wanderovou druhou ženou byla od roku 1663 Rosina Hübnerová z Rádla, jejíž otec Nikolaus Hübner se zde živil jako rytec skla. Tomuto řemeslu se vyučil i jejich druhorozený syn Christian Wander (*1674), jenž na počátku 18. století odešel ze Mšena do Mistrovic, kde si v květnu roku 1701 koupil dům. Tehdy se k němu přistěhoval mladší bratr Kilian Wander (1677 – před 1747), malíř skla, jehož synem byl proslulý mistrovický rytec skla Florian Wander (1738-1809). Nejstarší potomek Christiana Wandera, Magnus Wander (1670-1742), je k roku 1713 doložen jako vlastník rodového gruntu ve Mšeně.

Osudy dalších mšenských Wanderů

Původ druhého pozemkového vlastníka ve Mšeně z roku 1608 –Kaspara Wandera († 1608-1648) – je nejasný. Mohlo by se snad jednat o syna bedřichovského huťmistra Petera Wandera. V každém případě, po jeho smrti získal velice zadlužený statek od dědiců Michael Hybner, Roku 1658 se majitelem gruntu stal jistý Jeremias Wander.

Ve druhé polovině 17. století patřily příslušníkům rodiny Wanderů nejen pozemky ve Mšeně, ale i Vrkoslavicích a zejména Jablonci. Je jisté, že někteří příslušníci rodu zvolili po roce 1627 kvůli svému evangelickému vyznání emigraci. Jménem dosud známe dva Georgy Wandery. První odešel ze Mšena nebo Rýnovic do Saska a roku 1679 zemřel jako správce školy v Markersdorfu, druhý zamířil z Hraničné do Lužice.

Zajímavé jsou osudy Christiana Wandera, rytce kamenů a majitele samoty v Jablonci, narozeného roku 1720, který ve všech genealogiích chybí. Na počátku roku 1749 byl poprvé vyslýchán na Malé Skále pro podezření z výroby falešných mincí – pruských šestifeniků. Brzy poté byl s dalším podezřelým vsazen do vězení v Turnově a dále vyšetřován. Proces se vlekl více než rok, nakonec byl Wander odsouzen k smrti, ale trest mu byl vzápětí změněn na tři léta žaláře. Pobyt v kobce jej však nenapravil, již v listopadu 1754 byl opět obviněn z padělání peněž a uvězněn v Železném Brodě.

Poslední Wanderové se ze Mšena jako vlastníci pozemků či nemovitostí vytratili v průběhu poslední čtvrtiny 18. století. Zatímco ještě v roce 1771 příslušníci rodiny v obci vlastnili čtyři domy, po roce 1795 ani jediný.

Fotogalerie

Erb Wanderů v podobě z roku 1599

Malba na plechu, rekonstrukce provedená malířem Adolfem Hemmrichem pro jablonecké muzeum na počátku 20. století.
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou