II. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1948 – 1989

Heslo desetiletí: modernizace a racionalizace

Šedesátá léta 20. století se v případě průmyslu skla a bižuterie nesla ve znamení budování a pokusů o racionalizaci výroby. Přestože se například při slučování jednotlivých podniků často jednalo z hlediska jejich výrobní tradice o drastické kroky, výsledný efekt nemůžeme označit za ve všech ohledech negativní. Po opatřeních vlády z roku 1961 se otevřela cesta k velkolepé obnově provozů, a to nejen stavební, ale i technologické. Vždyť české sklářství mělo punc zastaralosti již mezi světovými válkami! Do skláren si našlo cestu vytápění zemním plynem, svítiplynem či elektřinou, vanové pece, nové poloautomaty a automaty či výrobní linky. Významnou roli sehrála též specializovaná výzkumná pracoviště zřízená pro jednotlivé sklářské obory a bižuterii.

Modernizačními kúrami prošly například sklárny v Květné u Uherského Brodu, Chlumu u Třeboně, Dolním Polubném, Karlových Varech (Moser) či Sázavě (Kavalier), nové sklářské či bižuterní komplexy vyrostly v Novém Boru (Borské sklo / Crystalex), Světlé nad Sázavou, Železném Brodě, Jablonci nad Nisou (Bižuterie; dokončen areál Jablonexu) nebo Kamenickém Šenově (Lustry). Některé z těchto závodů poté patřily k největším svého druhu a Československo se vrátilo na pozici důležitého světového výrobce skla a bižuterie. Například objem výroby VHJ Sdružení podniků jablonecké bižuterie činil za rok 1970 1,2 miliardy Kčs při 26 710 zaměstnancích. Největší podíl připadal na produkci kovové bižuterie – plných 50%. Vývoz realizovaný prostřednictvím Jablonexu rostl o 15% ročně. Těmto číslům odpovídaly i velmi slušné průměrné platy zaměstnanců, nehledě na řadu dalších benefitů, kterými je prosperující národní podniky odměňovaly. V celém oboru skla a bižuterie přitom v Československu k roku 1970 působilo 121 závodů s 61 505 zaměstnanci.

Druhá strana mince

Důraz na velkokapacitní výrobu a modernizace provozů s sebou ale také přinesly snížení pestrosti nabídky českého skla a zejména bižuterie, tedy jednoho ze základních stavebních kamenů po staletí budované pozice na světovém trhu (v bižuterii se například drasticky zredukoval počet barev, a to na cca 1/3 původního stavu). Negativní vliv měly v tomto ohledu jednotvárné, ale ekonomicky výhodné (a politicky preferované), dodávky do Sovětského svazu a dalších zemí socialistického bloku. Problematická byla též snaha získávat odbyt na „Západě“ běžně i za cenu velmi nízkého finančního profitu, kde – světe, div se – komunisté kontinuálně navázali na jeden chronických tradičních neduhů obchodu s českým sklem a bižuterií. Cenové podbízení tak jen upevnilo pověst českého skla jako „kvalitní náhražky“ za nepoměrně dražší výrobky francouzské, anglické, německé či italské, s níž bojuje dosud.

Některé podnikové výtvarníky i v šedesátých letech dováděly k šílenství neustávající objednávky Skloexportu na „historizující“ zboží, ať již to byly ryté dekory ve stylu Egermann na lazurách, tzv. vysoký smalt, předválečná umělecká krystalerie, lisované sklo jako imitace brusu apod., tedy předválečné „českoněmecké“ vzory. Dobový časopis Glassrevue je plný narážek výtvarníků na neochotu pracovníků exportu nabízet ve světě moderní české sklo a reakcí z druhé strany, jež hovoří o tom, že zákazník je náš pán, jeho vkus specifický, často nostalgický, a neodpovídá vizím intelektuálů.

Skloexport samozřejmě nenapadal samo vzorování novinek. O ty sám stál. Snažil se ale stůj co stůj udržet si rozhodující slovo v tom, jaké zboží bude na kterém trhu nabízet. Někteří z podnikových designérů s faktem, že jejich práce není jen tvorba, ale i služba, smířili, jiní nikoliv. I tomuto rozporu tak vděčíme za vznik fenoménu českého ateliérového skla, jehož výsostné postavení je ve světě dodnes všeobecně respektované.

Obroda sklářského školství

Zájem státu o sklo a bižuterii se projevil i v reorganizaci odborného školství. Zatímco padesátá léta byla svědkem slučování a utlumování, šedesátá léta přesně naopak. V roce 1962 získala znovu samostatnost střední průmyslová sklářská škola v Kamenickém Šenově (od 1957 pobočka Nového Boru), ve školním roce 1965/1966 se v Novém Boru začalo vedle technologie opět vyučovat i umělecké řemeslo. Střední průmyslová bižuterní škola v Jablonci nad Nisou byla obnovena dokonce již v padesátých letech, avšak ve spojení se strojní větví. Nutné je v souvislosti se sklářským školstvím alespoň zmínit inspirativní osobnost Stanislava Libenského, jenž byl roku 1963 pověřen vedením sklářského ateliéru na VŠUP v Praze.

České sklo a bižuterie na výstavách doma i ve světě

I v šedesátých letech české sklo a bižuterie pokračovaly v úspěšných prezentacích na výstavách. Nechyběly na EXPO v Montrealu (1967) a Ósace (1970), jímž dominovaly rozměrné prostorové kompozice dvojice Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová a Reného Roubíčka. Zájem o prezentaci českého skla a bižuterie vzrostl i v samotném Československu. Roku 1961 bylo v Jablonci nad Nisou dokonce zřízeno specializované Muzeum skla a bižuterie, jehož pobočkami se brzy staly sklářská muzea v Novém Boru a Kamenickém Šenově. V Jablonci nad Nisou byla též založena tradice mezinárodních výstav bižuterie (později i skla a porcelánu), na nichž se muzeum aktivně podílelo. Prezentaci historického a současného českého skla věnovalo pozornost též pražské Uměleckoprůmyslové museum a další instituce.

V následujících desetiletích již byla účast československých sklářských a bižuterních firem na zahraničních i domácích výstavách a komerčních veletrzích samozřejmostí, stejně tak jako prezentace historického i současného skla a bižuterie domácímu publiku jako „národního bohatství“ či „rodinného stříbra“.

Fotogalerie

Vázy, 1958-1961

Borské sklo n. p., Nový Bor – sklárna Harrachov
Design Milan Metelák
Modře vrstvené křišťálové hutně tvarované sklo
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto z katalogu Harrachovské sklo (1988)

Váza, 1963

Borské sklo n. p. Nový Bor, závod EXBOR, Nový Bor
Design Pavel Hlava
Broušené sklo se zataveným stříbrem
Foto z katalogu Pavel Hlava (1986)

Vázy, popelník-svícen, 1963

Borské sklo n. p., Nový Bor – sklárna Chřibská
Design Josef Hospodka
Hutní sklo foukané dřevěným kolíkem
Foto z katalogu 575 let sklárny v Chřibské (1989)

Prostorové objekty, 1967

z výstavy EXPO´1967 v Montrealu
vlevo František Tejml, vpravo Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová
Fotografie převzata z katalogu České sklo / 1945-1980. Tvorba v době mizérie a iluzí (2007)

Pelikáni, 1960

Návrh Miloslav Klinger, autorská práce
Realizace Železnobrodské sklo n. p., Železný Brod
Hutně tvarované křišťálové sklo
Foto z katalogu Miroslav Klinger (1992)