Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě oslavila roku 2010 devadesáté výročí vzniku výstavou v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, vydáním obsáhlé publikace a dalšími akcemi. Výročí bylo příležitostí k zamyšlení nad historií sklářské školy a českého odborného sklářského školství, ale také nad současnou sklářskou tvorbou, na níž se pedagogové, žáci a pokračovatelé železnobrodských tradic podílejí. Při oslavách jsme si víc než jindy uvědomovali, jak málo víme o počátcích školy a sklářství na Železnobrodsku, a že jsou proto stále živeny některé nepravdy, takže by neškodilo školní historii častěji připomínat a málo známá místa z ní objasňovat. Když jsem hledal odpověď na otázku, „jak přišlo sklo do Železného Brodu”, přemýšlel, kterou událostí začít. Nabízelo se jich několik. Rozhodl jsem se pro 12. prosinec 1919, pro den, kdy v Praze rozhodlo Revoluční národní shromáždění o zřízení první české Státní odborné sklářsko-obchodní školy v Železném Brodě.
Rubrika: Odborné články
II. Jak přišlo sklo do Železného Brodu
V září 1920 bylo na původně dvouletou Státní odbornou sklářsko-obchodní školu v Železném Brodě přijato prvních dvaatřicet zájemců o studium. Sešli se v radnici, ale po uvítacích projevech rozešli domů s tím, aby přišli za měsíc. Město pro ně ještě nemělo připravenou učebnu ani dílnu. Teoretické předměty, kreslení i modelování se začaly učit až v říjnu ve dvou místnostnostech v přízemí budovy a v jedné místnosti ve sklepě dnešní pošty. V přístavku na dvoře byl jeden stůl s kahanem na mačkání perlí a knoflíků do kovových forem, které si žáci přinášeli z domu. Sklo také.
Škola měla mít pět odborů, ale ti, kteří se přihlásili na broušení nebo rytí, měli smůlu, a dva roky jen modelovali. Budoucí malíři skla na tom nebyli lépe. První byl odbor pro umělecké zdobení skla, drobného (jabloneckého) zboží, plochého, dutého malbou emailovou, plochou i transparentní, zlatem, stříbrem; mačkání a vinutí drobného skla, sekání, opracování a barvení skla, sekání, opracování a barvení perel za studena i v ohni; lept skla, – druhý pro rytí písma, ornamentální eventuální figurální zdobení skla, – třetí pro broušení drobného a dutého skla, – čtvrtý pro bižuterní pasířství se zvláštním zřetelem na potřeby zdejšího kraje a ve spojení s prvním odborem a – pátý (dívčí) pro použití perel a drobného sklářského zboží ve spojení s látkou, výšivkou, oděvem, kovem (výšivky, krajky, třásně, pásy, tisk a malba látek ve spojení se sklem) a malbu skla.
III. Jak přišlo sklo do Železného Brodu
Železnobrodští měli o sklářskou školu zájem a byli rozhodnuti udělat všechno, aby jim zůstala. Věděli, že provizorní učebny a dílny jsou jen dočasným řešením. Proto se v březnu 1921, sotva několik měsíců po zahájení výuky, rozhodli pro stavbu nové budovy. S rozhodnutím Městského úřadu souhlasila Okresní správní komise. Byl vybrán pozemek, ale nebyly peníze na stavbu. Počítalo se s finanční spoluúčastí státu i okolních obcí, ale ty ji buď odmítly, anebo slíbily jen symbolických sto dvě stě korun. Financování stavby z místních prostředků znamenalo zvýšení daní a zadlužení města na dlouho dopředu. Bylo spočítáno, že i se státním příspěvkem ve výši jednoho a půl miliónu korun stavba zatíží Okresní správní komisi po dobu dvaceti let mimořádnou padesátiprocentní přirážkovou a obec musí pro rok 1924 vypsat 695% přirážku obecní, 160% přirážku školní a 370% přirážku okresní, takže celková přirážka bude činit 1220%, a zatíží poplatníky nejméně na čtyřicet let!
Jaroslav Bejvl 70
V osobě Jaroslava Bejvla se více než třicet let na velmi vysoké umělecké i řemeslné úrovni spojují dva zdánlivě neslučitelné obory – navrhování svítidel a medailérství. Neslučitelné ale skutečně jen zdánlivě. Vždyť ani designér lustrů, ani návrhář medailí se neobejdou bez smyslu pro detail i monumentalitu, musí být schopni pracovat s příběhy, vtěsnat je do přesně vymezených rozměrů, scházet jim rozhodně nesmí empatie ve vztahu ke klientům.
Není však běžné, že by jeden člověk vynikal v obou výše zmíněných uměleckořemeslných oborech současně nejen z pohledu výtvarných teoretiků, ale i z hlediska manažerů a konkrétních zákazníků. Jinými slovy – není běžné, že slovo úspěšný lze beze studu spojit jak s přídavným jménem „umělecky“, tak „komerčně“.
Jaroslav Bejvl se narodil dne 13. dubna 1941 v Janovicích nad Úhlavou na Klatovsku v západních Čechách, nedaleko vodního hradu Švihova, místa opředeného pověstmi a spojeného se jménem jednoho z největších architektů rané doby renesanční Benedikta Rejta z Pístova, nedaleko Chudenic, z nichž pocházela mocná a uměnímilovná panská rodina Černínů. Otec Jaroslava Bejvla se živil truhlařinou a uměleckým řezbářstvím a syn se v letech jinošských vydal obdobnou cestou, když v letech 1956 – 1960 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově pod vedením profesorů Fixla, Markupa a Havlase obor tvarování uměleckých předmětů. Profesora Ladislava Havlase, žáka Josefa Drahoňovského, zaujal natolik, že jej neodmítl formou soukromých kurzů vzdělávat v umění nízkého reliéfu.
Když musel Jaroslav Bejvl nastoupit na základní vojenskou službu, byl přidělen do severních Čech. Po Praze, centru českého všehomíra, jej čekal pozapomenutý kus země, který horečně hledal svou poválečnou identitu. A svou novou identitu zde nalezl i Jaroslav Bejvl – získal ženu svého srdce a práci, která mu měrou vrchovatou umožnila zužitkovat vše, co do té doby z uměleckého řemesla vstřebal. Roku 1962 se stal návrhářem svítidel dnešní akciové společnosti Preciosa-Lustry v Kamenickém Šenově.
Výroba lustrů a svítidel se v Lužických horách pevně usadila již v první třetině 18. století a je zde domovem i dnes. A Jaroslav Bejvl má díky svým návrhům významný podíl jak na uchování výtvarné kvality a tržního potenciálu tradičního sortimentu, tak na vývoji zcela nových svítidel, která jsou šita na míru konkrétním interiérům. Na jeho práci úspěšně navázal, vlastním a svébytným způsobem, jeho stejnojmenný syn. Mnohé z realizovaných návrhů svítidel a interiérů z posledních let jsou jejich společnými díly.
Bejvlovy projekty historizujících nebo moderních svítidel zaujaly od roku 1969 po současnost desítky náročných klientů z celého světa. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byly velké zakázky z Iránu (opera a hotel v Teheránu, mešita v Mashadu), v letech osmdesátých svítidla pro Královský palác v Saudské Arábii a monumentální světelný sloup pro hotel Pyramides v Tunisu. V roce 2000 pak na Bejvla čekal jeden z největších autorských projektů vůbec, svítidla pro všechny společenské prostory hotelu Ritz Carlton ve Filadelfii na východním pobřeží USA. Následovaly unikátní projekty pro Asii – třípatrová skleněná světlená fontána pro rezidenci v Hong Kongu (2003), vykládaná skleněná kopule z tvarovaného plochého skla dekorovaného technikou spékání barevných střepů v pekingském China World Hotel (2003) a v neposlední řadě atypický světelný objekt pro hotel Ritz Carlton v Hong Kongu (2003), společný projekt otce a syna Bejvlových, když ústřední idea díla – inspirace metamorfózami přírody – byla vkladem mladšího z nich. Opět společnou prací bylo řešení prostoru v moskevském Swissotelu z roku 2005, kde Bejvl syn navrhl atypická velkorozměrová svítidla a Bejvl otec monumentální mozaiku z leptaného skla.
A společné projekty vznikají dosud. Namátkou – rekonstrukce svítidel v Carycinu, slavném moskevském carském paláci (2006-2007) a domu pro návštěvy ruského prezidenta Medvědova (2009-2010), světelné objekty pro privátní královskou rezidenci v Rijálu (2008-2011), dva monumentální světelné objekty pro Dragon hotel v Hangzhou (2009-2010), tvarově proměnlivý světlený objekt pro hotel Ritz Carlton v Singapuru (2010) nebo soubor monumentálních svítidel pro reprezentativní prostory kasina v Macau (2010-2011).
S díly Jaroslava Bejvla se můžeme setkat i na území České republiky. Jedná se o – ve spolupráci s historickým ústavem v 90. letech provedený – soubor svítidel pro zrekonstruované Stavovské divadlo v Praze, světelný objekt pro obřadní síň v Kunčicích pod Ondřejníkem nebo svítidla určená pro hotely v Praze, kde se v roce 1993 otec a syn Bejvlové poprvé sešli jako autorský tým, či Mariánských Lázních. Dosud poslední společnou realizací jsou výrazná dekorativní svítidla pro pražský Budha bar hotel z let 2008-2009.
Jako medailér se Jaroslav Bejvl snažil, jako již uznávaný designér svítidel (což pro něj však byl spíše handicap) prosadit od konce sedmdesátých let, kdy se začal účastnit soutěží vypisovaných Národní bankou na návrhy pamětních mincí. A zkušenosti získané při práci s profesorem Havlasem, nesporný výtvarný talent a víra ve vlastní schopnosti jej i v medailérství vynesly poměrně brzy na výsluní. Po dílčích úspěších získal v roce 1985 prestižní zakázku na realizaci stříbrné pamětní mince v hodnotě 500 Kčs ke 100. výročí narození Josefa Lady. Byla to první pamětní mince k výročí osobnosti u nás, kterou nezdobil její portrét, ale dětská tématika – v tomto případě děti hrající si v poetické krajině Ladových Hrusic. Mince se proto díky svému námětu a výtvarné kvalitě stala velmi záhy oblíbenou „peřinkovou záležitostí“.
Z dalších prestižních stříbrných pamětních mincí, které Jaroslav Bejvl navrhl, zde nelze alespoň nejmenovat minci k miléniu břevnovského kláštera (1992) nebo 100. výročí narození Ondřeje Sekory (1999). Ze zlata jsou vyraženy pamětní mince s českými panovníky z rodu Lucemburků a pominout nelze ani realizovaný návrh na oběžnou 20 haléřovou minci, již Česká národní banka emitovala v roce 1993.
V posledních pěti letech Jaroslav Bejvl navrhl celkem 21 stříbrných pamětních mincí oceněných Českou národní bankou. K realizaci byly vybrány tři – Karel Jaromír Erben, Založení Sokola a Petr Vok z Rožmberka (návrhy 2010, realizace 2011).
Vedle mincí se jubilant věnuje – a to již od roku 1978 – i navrhování medailí a plaket. V devadesátých letech vznikly prestižní návrhy medailí prezidentů Tomáše G. Masaryka a Eduarda Beneše pro Bižuterii – Českou mincovnu v Jablonci nad Nisou, dále bronzová replika Zlaté buly českého krále Přemysla Otakara I., a taktéž z bronzu vyvedené medaile Jáchymovská mincovna, Štěpán Šlik nebo Voskovec a Werich.
Dalších 23 medailí spatřilo světlo světa po roce 2006, například letos Českou mincovnou realizovaná sada zlatých medailí Poslední Rožmberkové. Pro autora je jistě výjimečná medaile Černínů z Chudenic (stříbro, tombak), privátní ražba z roku 2010, symbolický návrat do rodného kraje.
Ani teď by však ještě nebyl výčet Bejvlových aktivit úplný. Realizace se totiž dočkaly i tři jím navržené pamětní desky, z nichž si nejvíce cení té s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, která od roku 2007 zdobí Základní školu v Klatovech.
Co říci závěrem? Na počátku 20. století napsal francouzský spisovat Rémy de Gourmont: „Budoucnost je žák, jenž jest odsouzen, aby se naučil nazpaměť sto veršů: Naučí se z nich deset, z ostatku brebtá několik slabik: těch deset je sláva; ostatek historie.“ Jsem si jist, že dílo Jaroslava Bejvla patří k těm deseti slabikám. Stejně tak jsem si jist, že pokud bude mít české sklářství či mincovnictví i v budoucnu takové návrháře, jakým je Jaroslav Bejvl, nestane se pouhou historií.
Jaroslav Bejvl
Pamětní mince k výročí narození Josefa Lady
stříbro, 1985 (foto J. Bejvl ml.)
Pamětní medaile k 80. letům vzniku Československa
stříbro, 1998 (foto J. Bejvl ml.)
Pamětní medaile první implantace nitrooční čočky v ČSR
(dr. Vanýsek), stříbro, 2008 (foto J. Bejvl ml.)
Lustr pro operu v Teheránu
1969 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
Z kolekce pro standardní výrobu
2003 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
Světelný objekt pro hotel Ritz Carlton v Singapuru
2010 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
Světelné objekty a skleněná mozaika pro Swissotel v Moskvě
2005 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
Carský dvorec „Caricyno“ v Moskvě
2007 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
Světelný objekt pro Lotte hotel v Moskvě
2009 (foto Preciosa – Lustry a.s.)
I. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
První díl: Předpoklady pro rozvoj výroby umělecké krystalerie v Čechách. V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledat odpovědi tento seriál.
II. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
Druhý díl: Polibek sladké Francie (René Lalique jako inspirace). V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledat odpovědi tento seriál.
III. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
Třetí díl: Vzory umělecké krystalerie 20. let 20. století, výrobci a designéři. V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
IV. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
Čtvrtý díl: Pozapomenutí velikáni – firma Josef Schmidt. V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
Mnozí obchodníci se starožitnostmi i sběratelé dnes rozlišují pouze dvě firmy, které se v Jizerských horách věnovaly umělecké krystalerii – Heinrich Hoffmann a Curt Schlevogt.
Může za to jak přerušení dějinné paměti vyvlastněním v roce 1945, tak patrně i nevůle k přesné identifikaci. Je přeci jednodušší (a zaručeně výnosnější) připsat vzor firmě Schlevogt, nežli někomu v podstatě neznámému. Dochované vzorníky dalších firem jasně ukazují, že výrobců bylo více a také si zaslouží své místo na slunci.
Umělecká krystalerie rafinerie Josef Schmidt z Příchovic
Firmu založil Josef Schmidt mezi lety 1864 – 1875 (údaje z adresářů se liší) jako brusírnu na tehdy novinkovou krystalerii, drobné užitkové sklo imitující v dekorech anglické zboží (károkaménkový „diamantový“ výbrus) a lustrové díly. Před první světovou válkou již rafinerie svou produkci pravidelně představovala na prestižních lipských veletrzích a samostatně prodávala prostřednictvím trvalých obchodních zástupců v Berlíně, Paříži, Londýně, Vídni, Hamburku a Varšavě. Vedle brusírny v Příchovicích provozovala ještě závody v Kořenově a Harrachově, kde celkem 150 lidí zhotovovalo lustrové sklo, ověsky, sklo do montáží, popelníky, kancelářské sklo, solničky i kompletní menážky, zátky do flakónů, vázy na květiny nebo skleněné oči pro vycpaniny. Později byla centrála přeložena do Dolního Polubného.
V polovině 20. let se začal podnik – označovaný tehdy již za „továrnu na skleněné zboží“ – profilovat též jako výrobce umělecké krystalerie francouzského střihu, především toaletního skla se zátkami ve tvaru stylizovaných květů v kombinaci s hladce broušenými korpusy nebo flakóny s celoplošným reliéfním dekorem. Nákres flakónu ve stylu Lalique, datovaný k 25. březnu 1924, je dokonce dosud nejstarším dokladem výroby (nebo pokusu o výrobu) umělecké krystalerie v Jizerských horách!
Vzorníky z třicátých let obsahují zejména předměty s florálními motivy (nechybí ale ani toaletní souprava s motivem páva aj.) z lisovaného čirého a barevného skla (topas, lila, zelená aj.) v některých případech zušlechtěného leptáním, matováním, leštěním, případně stříkáním barvou. Lisované a foukané skleněné polotovary rafinerii dodával sklářský komplex Josef Riedel se sídlem v Dolním Polubném.
Dochované návrhy provedené většinou tužkou nebo tuží, někdy kolorované a v v některých případech datované, vypovídají o tom, že firma se v tomto desetiletí intenzivně věnovala vzorování hranovaného skla geometrických jednoduchých i asymetických tvarů v kombinaci s modelovanými zátkami (florální motivy, galantní scény).
Přestože světová ekonomická krize třicátých let a poté druhá světová válka firmu Josef Schmidt citelně postihly, působila v Jizerských horách až do vyvlastnění v roce 1945, kdy se jako německý podnik ocitla pod národní správou. K 1. lednu 1947 značka zmizela ze světa, když se provozy staly součástí národního podniku Krystalerie, později včleněného do národního podniku Jablonecké sklárny.
Umělecká krystalerie rafinerie Johann Umann z Potočné
Johann Umann zřídil svou první brusírnu roku 1860. Předtím pracoval v původně hodkovické firmě firmě Ferdinand Unger, které provozovala sklárny v Temném Dole Maršova a rafinerii v Novém Boru a zejména Potočné.
Umann zažíval strmý vzestup. V sedmdesátých letech se za své zboží dočkal ocenění na dvou světových výstavách (Vídeň 1873, Philadelphie 1876) a ročně z Riedelovských skláren odebíral polotovary za více než 70 tisíc zlatých. Není divu, že brzy provozoval obchodní zastoupení v Paříži, Londýně a Berlíně. Zhotovoval tehdy krystalerii včetně lustrové skla a polotovary pro bižuterii.
Za zmínku jistě stojí, že roku 1893 firma v Potočné uvedla do provozu první brusírnu na optické sklo v Rakousku-Uhersku! Před světovou válkou podnik tvořilo již osm brusíren s 300 zaměstnanci, což jej činilo v oboru krystalerie jedním z největších v Jizerských horách. Zákazníkům tehdy nabízela broušené optické hranoly, lustrové ověsky, teploměry, kalamáře, menážky, flakóny, imitace diamantů, opticky broušené čočky pro koncová světla jízdních kol či vlaků, stereoskopy a brýlová skla.
V roce 1922 firma dokonce dávala práci 400 lidí, pak však přišel úpadek. Roku 1926 se významným vlastníkem podniku stala Anglo-československá banka a přeměnila jej na akciovou společnost. S novým vedením přišel i nový směr – umělecká krystalerie, v první řadě flakonérie. Firemní vzorníky toaletního skla z tohoto období obsahují především ve tvaru i dekoru moderní sortiment. Z uměleckého lisovaného skla jsou zastoupeny flakóny, rozprašovače i celé toaletní sety s celoplošnými reliéfními dekory a modelovanými zátkami. Vedle florálních motivů (květy, ovoce) je bohatě zastoupena i fauna (motýl, ryby, pavouk nebo papoušci), nezbytné dívčí a ženské akty i geometrické dekory. Zvláštní zmínku si zaslouží toaletní set, kde flakón, rozprašovač i dóza byly zhotoveny v podobě slona. Častá je též kombinace hranovaného flakónu s modelovanou florální zátkou. Povrch výrobků byl často stříkán barvou nebo matován. Vedle křišťálového skla se tento sortiment vyráběl i ze sklovin jade, perlový opál či koralin. Některé modely měly své vlastní obchodní názvy, například KORUNA, ŠLAHOUN, ROSA, SLUNCE, BRILIANT, ORCHIDEJ, RůŽE či OBLAK.
Stejně jako firma Schmidt a další, i Umann velice utrpěl během světové ekonomické krize a druhé světové války. Roku 1941 se podnik fakticky ovládli polubenští Riedelové, kteří do ní finančně vstoupili tři léta předtím. Po skončení války byla zavedena národní správa, následovalo včlenění do národního podniku Krystalerie, přičemž optickou část získal národní podnik Okula.
Fotogalerie
Návrh flakónu ve stylu Lalique, 1924
Firma Josef Schmidt, Příchovice
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Návrh flakónu ve stylu Lalique, po 1924
Firma Josef Schmidt, Příchovice
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakón ve stylu Lalique, po 1924
Firma Josef Schmidt, Příchovice
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Návrh florální zátky, po 1935-1938
Firma Josef Schmidt, Příchovice
Lisované sklo
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Návrh florální zátky, po 1935-1938
Firma Josef Schmidt, Příchovice
Lisované sklo
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakón a rozprašovač Slunce, po 1926
Firma Johann Umann, Potočná
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Toaletní soupravy, po 1926
Firma Johann Umann, Potočná
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Z nabídky voňavkových flakónů, po 1926
Firma Johann Umann, Potočná
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Návrh rozprašovače, od 1926
Firma Johann Umann, Potočná
Lisované sklo s reliéfním dekorem
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
V. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
Pátý díl: Pozapomenutí velikáni – firmy Gebrüder Feix a Franz Josef Vater & Co.
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
Mnozí obchodníci se starožitnostmi i sběratelé dnes rozlišují pouze dvě firmy, které se v Jizerských horách věnovaly umělecké krystalerii – Heinrich Hoffmann a Curt Schlevogt.
Může za to jak přerušení dějinné paměti vyvlastněním v roce 1945, tak patrně i nevůle k přesné identifikaci. Je přeci jednodušší (a zaručeně výnosnější) připsat vzor firmě Schlevogt, nežli někomu v podstatě neznámému. Dochované vzorníky dalších firem jasně ukazují, že výrobců bylo více a také si zaslouží své místo na slunci.
Umělecká krystalerie rafinerie Gebrüder Feix z Albrechtic v Jizerských Horách
Přestože firma Gebrüder Feix administrativně sídlila v Albrechticích, všechny její základní provozy stály v Jiřetíně pod Bukovou. V létě roku 1861 ji založili bratři Johann Feix a Cölestin Feix, jímž s počátečním kapitálem pomohl polubenský velkopodnikatel Josef Riedel. Původně Feixové se sklem a skleněným zbožím pouze obchodovali. Když mladší ze společníků roku 1867 odešel do Ameriky, začal se Johann Feix věnovat i výrobě. Postupně provozoval brusírny nejen v Jiřetíně, ale i Albrechticích a Antonínově.
Již v sedmdesátých letech Feix patřil mezi zavedené a pro vysokou kvalitu produkce vyhledávané výrobce skleněných knoflíků a jetové bižuterie. Vyvinul dokonce nový typ těchto ozdob, tzv. nýtovanou černou bižuterii, již si pod názvem Riveted Jet nechal roku 1877 patentovat. V následujícím desetiletí Feix v Jiřetíně vystavěl továrnu určenou zejména na výrobu knoflíků (1882) a rok nato se dočkala patentové ochrany další jím vyvinutá novinka – galvanoplastické smaltované dekory na skle.
Vzkvétala též výroba novinkové krystalerie včetně lustrových ověsků. Firma své výrobky exportovala sama, polotovary nakupovala ze skláren firmy Josef Riedel Polubný. Již na počátku sedmdesátých let dodávala svůj sortiment do celé Evropy. Cestu k zákazníkům v Severní Americe a Africe Feixovi otevřela ocenění, jež získal na světových výstavách ve Vídni (1873) a Paříži (1889).
Roku 1902 se firemními společníky stali Ing. Max Feix a Alfred Feix, synové Johanna Feixe. Péči o výrobu a vzorování krystalerie měl na starosti zejména první z nich. Jím navržené vzory byly podle dobového svědectví pro svou kvalitu častým zdrojem napodobování jizerskohorskou konkurencí. Co konkrétně rafinerie svým zákazníkům na počátku 20. století nabízela? Čiré křišťálové sklo zdobené neoempírovým diamantovým výbrusem, sklo se secesní hlubokou rytinou rostlinných dekorů a firemní specialitu – ryté křišťálové sklo s galvanicky upevněnými, emailem malovanými měděnými montážemi v indickém stylu. Úspěchů firma pravidelně dosahovala též na veletrzích v Lipsku. Před rokem 1914 podnik zaměstnával 300 lidí. Registrovanou značkou firmy byla již tehdy zlatočerná včela – symbol píle – s nápisem FEIX.
Společnost prosperovala i ve dvacátých letech 20. století, když zaměstnávala již 500 dělníků, světová ekonomická krize a historické události třicátých let ji však velmi poznamenaly. Pevnou půdu pod nohama se tehdy snažila získat vzorováním umělecké krystalerie. V časopisu Schaulade z roku 1931 se prezentovala hranovaný toaletním setem z čirého skla zdobeného na zbroušených hranách lazurami (ve sbírce jabloneckého muzea je doložena černá, červená a též modrá a zlatá dekorace). Po celá třicátá léta firma ve velkém vyráběla – jak dokládají vzorníky – krystalerii z transparentního barevného skla zdobenou stylovými funkcionalistickými nebo kubistickými výbrusy. Vedle tohoto sortimentu samozřejmě stále produkovala i velké množství tradiční bohatě broušené krystalerie.
Když Ing. Max Feix na jaře 1944 nešťastnou náhodou zemřel při leteckém poplachu, zdědil podnik syn Max Albert Feix. Po skončení války byla firma vyvlastněna a její majitel roku 1946 odsunut. K 1. lednu 1947 byla firma začleněna do národního podniku Krystalerie, jenž později pohltil národní podnik Jablonecké sklárny.
Umělecká krystalerie rafinerie Franz Josef Vater & Co. v Josefově Dole Uměleckou krystalerii, zejména flakóny elegantních tvarů a dekorů, produkovala od konce dvacátých let 20. století josefodolská rafinerie Franz Josef Vater & Co., založená již roku 1875. Ještě v adresáři pro rok 1914 jsou jako jediný typ výrobku uváděny lustrové ověsky. Teprve od roku 1928 jsou v produkci firmy doloženy bohatě profilované broušené tvary flakonérie z bezbarvého křišťálového skla na odsazené nožce, malé flakóny s dekorem i hladinářsky broušené či lisované sypátko ve tvaru sovy.
Toaletní sklo s lisovaným reliéfním dekorem se poprvé objevuje v roce 1929 – korpusy flakónů a rozprašovačů hranovaných funkcionalistických tvarů jsou zdobeny celoplošnými dekory ve stylu art deco. V následujícím roce si firma zaregistrovala nápadité asymetrické vzory hladce broušeného toaletního skla (flakóny, rozprašovače, toaletní soubory) se zátkami bez dekoru nebo s lisovaným reliéfním motivem „Diana a amorek“. Nové vzory této produkce, kterou Vater vyráběl podle aktuálních módních požadavků z barevných sklovin jsou průběžně zdokumentovány až do roku 1931. V tomto roce nabízela toto toaletní sklo svým zákazníkům v USA obchodní firma Charles L. King New York. Polotovary rafinerie odebírala od skláren Karl Riedel v Josefově Důle (Kamenická huť, Mariina huť).
Firma Vater provozovala vlastní brusírnu a svou produkci vyvážela prostřednictvím etablovaných exportních domů, například Hugo Dahm Jablonec nad Nisou. V roce 1934 z firmy vystoupil Franz Josef Vater a nadále ji pod nezměněným názvem až do konce druhé světové války provozoval Otto Scharf. V roce 1945 byla rafinerie vyvlastněna státem, k 1. lednu 1948 včleněna do národního podniku Krystalerie a následně pod národní podnik Jablonecké sklárny.
Fotogalerie
Ochranná známka firmy Gebrüder Feix, 30. léta 20. století
Reprodukce z dobového adresáře. Na reálných předmětech, uložených v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie, je použita zlatá nálepka s černým písmem.
Krystalerie zdobená hlubokou rytinou, kolem 1900
Firma Gebrüder Feix, Albrechtice v Jizerských horách
Broušené a ryté křišťálové sklo
Reprodukce z publikace G. E. Pazourek, Moderne Gläser (1901)
Reklama z časopisu Schaulade, 1931
Firma Gebrüder Feix, Albrechtice v Jizerských horách
Broušené sklo zdobené černou lazurou
Lahve zdobené geometrickými výbrusy, kolem 1935
Firma Gebrüder Feix, Albrechtice v Jizerských horách
Lisované a broušené sklo, reprodukce ze vzorníku
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Toaletní soupravy zdobené geometrickými výbrusy, kolem 1935
Firma Gebrüder Feix, Albrechtice v Jizerských horách
Lisované a broušené sklo, reprodukce ze vzorníku (analogické soupravy vyráběla ve stejné době též např. firma Moser)
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakóny zdobené geometrickými výbrusy, kolem 1935
Firma Gebrüder Feix, Albrechtice v Jizerských horách
Lisované a broušené sklo, reprodukce ze vzorníku
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakóny, po 1930
Pro exportní firmu Hugo Dahm v Jablonci nad Nisou sklo dodala rafinerie Franz Josef Vater & Co., Josefův Důl
Lisované sklo s reliéfním dekorem, pasířská montáž, bižuterní kameny
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakón, po 1930
Pro exportní firmu Hugo Dahm v Jablonci nad Nisou sklo dodala rafinerie Franz Josef Vater & Co., Josefův Důl
Lisované sklo s reliéfním dekorem, pasířská montáž, bižuterní kameny
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakón, po 1930
Pro exportní firmu Hugo Dahm v Jablonci nad Nisou sklo dodala rafinerie Franz Josef Vater & Co., Josefův Důl
Lisované sklo s reliéfním dekorem, pasířská montáž, bižuterní kameny
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
VI. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie
Šestý díl: Pozapomenutí velikáni – firma Josef Riedel.
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
