Třetí díl – Wanderové v Bischofgrünu a Bedřichově
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Třetí díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v německém Bischofsgrünu a jizerskohorském Bedřichově od konce 16. do osmdesátých let 19. století.
Bischofsgrün – z Jizerských hor do smrčin
Malíř skla Elias Wander – Wanderer (* kolem 1590 – 1657), syn erbovníka Eliase Wandera ze Mšena u Jablonce, odešel do Bischofsgrünu ve Smrčinách (Fichtelgebirge) roku 1611, kde se tehdy sklářskému podnikání velmi dařilo. Přiženil se do rodiny Glaserů, která tu provozovala huť, a jistě nebyl špatnou partií. Disponoval finančními prostředky – podílem z prodeje mšenské sklárny – a erbovním privilegiem, které si jako patrně nejstarší z rodiny odnesl s sebou. V neklidných letech třicetileté války jej však ztratil, a proto mu byl dne 14. listopadu 1652 hrabětem-palatinem Christophem Agricolou v Bayreuthu na vlastní žádost vystaven nový dědičný erbovní list. Elias Wanderer je zde uveden jako „malíř při kurfiřtské brandenburské sklárně“ v Bischofschgrünu. V dokumentu jsou jmenováni též jeho synové Johann Matheus a Heinrich Wandererové.
Johann Matheus Wanderer (1620-1692) se stal v Bischofsgrünu huťmistrem a podílníkem hutního statku. Vyučil se malířem skla a jeho dvě manželky – první z nich byla Anna Glaserová, dcera huťmistra Adama Glasera – přivedly na svět dohromady devatenáct dětí. Po tchánově smrti roku 1674 převzal i jeho podíl. Byl to pracovitý muž, jenž se domohl značného jmění. Mezi jeho pravidelné zákazníky patřil markrabský dvůr z hradu Plassenburg v Kulmbachu, kam dodával okenní terče a nápojové sklo. Nebyl však jen hutním podnikatelem, ale též zručným malířem, a to nejen skla. Roku 1682 mu město Weissenstadt v Horních Frankách vyplatilo 50 zlatých 12 krejcarů za výmalbu kostela.
Jeho druhorozený syn Wolfgang Wanderer (1651-1725)nejdříve, mezi lety 1671-1682, působil jako preceptor v Lausche. Poté se vrátil do Bischosgrünu, kde si s podporou otce vystavěl novou sklárnu, která pracovala do roku 1721. Ovládal nejen umění malování, ale i rytí skla. Jako poslední huťmistr z bischofsgrünské větve rodu se již potýkal s většími problémy. Nová sklárna vyhořela, musel vyplácet nebo živit početné sourozence a potomky. Sňatkem tak „stará huť“ nakonec přešla zpátky do rukou Glaserů.
August Wanderer (1690-1733) a Adam Clemens Wanderer (1696-1748), mladší synové Wolfganga Wanderera, pracovali jako malíři v Bayreuthu, kde stála proslulá manufaktura na fajáns. Oba patřili mezi uznávané a vyhledávané malíře tohoto sortimentu. Nejstarší syn Johann Wolfgang Wanderer (1677-1761) zůstal v Bischfsgrünu, kde působil jako malíř skla, učitel a varhaník. Většina jeho mužských potomků se věnovala církevní nebo úřednické dráze. Jeden z nich, Peter Christoph Wanderer (1686-1748), však pokračoval v rodové sklářské tradici. A ovládal nejen malování skla, když roku 1723 dodal na markraběcí zámek v Bayreuthu dva skleněné lustry s dvanácti a šesti svícníky. Z jeho synů se malířskému řemeslu věnovali dva – Paulus Wilhelm Wanderer (1725-1792), jenž zdobil v Bayereuthu porcelán, a Peter Christoph Wanderer (1723-1792), autor číše z roku 1747 s malovaným rodokmenem. Wandererové ve sklářských profesích v Bischfosgrünu působili až do roku 1887, kdy zdejší sklárna do základů vyhořela a nebyla již obnovena.
Bedřichov – sklárna založená Peterem Wanderem
Povolení k založení sklárny na libereckém panství vydal Melchior z Redernu huťmistru Peteru Wanderovi – Wandererovi v roce 1598. Stejně jako v případě Mšena při ní vznikla osada. Dne 25. září 1602 Wander huť od Redernů koupil. Původ Petera Wandera je nejasný, jité je však to, že bedřichovskou sklárnu vlastnil šestnáct let.
Dne 20. února 1618 hutní statek za 1 500 kop grošů přenechal svému synovi Georgu Wanderovi. Ve smlouvě jsou vedle sklárny zmíněny mlýn a pivovar. Zajímavé je, že „starý huťmistr“si vymínil právo mít na čtyři roky k dispozici ve sklárně „střední“ dílnu, kde může pracovat on nebo jím vybraný pomocník při výrobě okenních terčů či „dobrého skla“.
Nový majitel sklárnu podržel jen krátce a dne 25. ledna 1620 ji prodal libereckému soukeníkovi Johannu Hänischovi za 1 300 kop grošů. Ještě roku 1627 v Bedřichově pobývali dva malíři skla jménem Georg Wander, kteří se stali majiteli nových mýtin. Jedním z nich je patrně bývalý huťmistr, druhým by mohl být syn mšenského erbovníka Eliase Wandera a pozdější statkář ve Mšeně. V každém případě se jedná o stejného Georga Wandera, který je uveden již mezi svědky smlouvy z roku 1618. Jeden z nich je patrně též autorem heraldické malby Šliků a Oprštorfů na poháru, který roku 1612 darovala Kateřina z Redernu, rozená Šliková, k sňatku hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika s Žofií z Oprštorfu. Svatební pohár je dnes součástí stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Připisovány jsou mu též malby šesti okenních terčů pro libereckou radnici dodané mezi lety 1599-1603 z Huti (vlastnil ji tehdy Kaspar Schürer von Waldheim – jeden z nich je dnes taktéž k vidění v Jablonci, čtyři vlastní Severočeské muzeum v Liberci) či nedochovaného korbelu na pivo zdobeného heraldickou malbou z roku 1617 a signovaného Georgem Wanderem, před druhou světovou válkou uloženého v muzeu ve slezské Vratislavi.
Fotogalerie
Okno pro libereckou radnici – erb Schürerů von Waldheim, 1603
Sklárna Huť na Jablonecku, huťmistr Caspar Schürer von Waldheim Ploché sklo malované smalty
Původní fond muzea Foto Tomáš Hilger
Součást stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Svatební pohár, 1612
Bedřichov, huťmistr Peter Wander
Heraldickou malbu provedl patrně Georg Wander
Bezbarvé sklo, foukané, malované smalty – na jedné straně erb Šliků, na protilehlé straně erb Oprštorfů
Foto Tomáš Hilger
Součást stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Heraldická číše, 1747
Bischofsgrün, malíř Peter Christoph Wanderer
Bezbarvé sklo, foukané, malované smalty – motiv rozrod Wanderů / Wandererů
Muzeum Narodowe Warszawa, Polsko
Lokalita sklárny v Bedřichově
Současný stav
