Novolucká linie
Do nového století vstoupila lépe Nová Louka vedená Antonem Leopoldem Riedelem (1761–1821), která se po roce 1805 začala důsledněji věnovat výrobě bižuterních polotovarů. To samozřejmě souviselo nejen s měnící se obchodní situací, ale zejména s technologickým rozřešením tajemství výroby čirých a barevných skleněných tyčí a tyčinek z běžného sodnodraselného skla, které bylo proti tradičnímu kompozičnímu sklu s vysokým obsahem olova levnější, a i proto umožňovalo již skutečně velkoobjemovou výrobu ve sklárnách. Neznáme bohužel jméno huťmistra, který se jako první zmocnil tohoto tajemství. Mnohé však ukazuje právě na „někoho“ z rodiny Riedelů nebo jejích zaměstnanců.
Ani duté sklo ale z nabídky sklárny nezmizelo. V letech 1805 a 1806 Riedel neúspěšně žádal Zemské gubernium o povolení rafinerie při huti, kde by mohl sklo dekorovat – brousit, ryt, malovat či pozlacovat. Nápadu se však nevzdal a roku 1809 zřídil rafinerii v Mistrovicích na Novoborsku, kterou vedli jeho dva synové. S úspěchem se však nepotkali a podnik po pěti letech zkrachoval.
Osud novolucké sklárny se začal naplňovat po roce 1814, kdy Anton Leopold Riedel za výhodných podmínek získal od majitelů smržovského panství, hrabat Desfoursů, do nájmu lépe položenou a kapacitně větší Zenknerovu sklárnu v Antonínově. Po roce 1819 se na Nové Louce sklo tavilo již jen sporadicky a huť kolem roku 1844 definitivně zanikla.
Po úmrtí Antona Leopolda Riedela roku 1821 nastoupil do čela rodinné firmy jeho nejstarší syn Franz Riedel (1786–1844), nejen schopný podnikatel, ale i výtečný rytec skla, jehož práce jsou dnes k vidění v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie. Roku 1829 – jako náhradu za Novou Louku – založil sklárnu na Jizerce a nadále úspěšně vedl i hraběcí huť v Antonínově. Stejně jako jeho otec se vypracoval mezi nejvýznamnější sklářské podnikatele v kraji, když rodinné jmění ještě rozhojnil. Hlavním sortimentem jeho hutí byly bižuterní tyče a tyčinky, flakonérie, bižuterní kameny a jako doplňkový sortiment sklo pro mačkáře a duté sklo.
Roku 1841 Riedel provdal svou nejstarší dceru Annu Riedelovou (1819–1855) za svého synovce – a zaměstnance – Josefa Riedela (1816–1894). Protože Franz Riedel neměl z prvního manželství syna, zdědila firmu po jeho smrti v roce 1844 právě Anna, a ta její vedení svěřila do rukou svého manžela. Tak se začal psát příběh o „sklářském králi Jizerských hor“, kterým Josefa Riedela jeho současníci později nazývali. Mezi lety 1840–1850 se mu podařilo zvětšit objem výroby ve sklárnách o téměř 100 %. Za peníze ze svého soukromého účtu si roku 1849 koupil teprve nedávno vystavěnou sklárnu v Potočné, kterou však uvedl po přestavbách do provozu až v padesátých letech.
Kristiánovská linie
Zatímco Riedelům z Nové Louky se dařilo, ti kristiánovští dlouho tápali. Sklárna vedená Karlem Josefem Riedelem (1767–1843) v první třetině 19. století doslova přežila svou smrt. Zakázek bylo málo, palivové dřevo i potaš drahé, vztahy s frýdlantskou vrchností nevalné, a tak pracovala řadu let nepravidelně nebo dokonce stála. Huťmistr dokonce nechal svého syna vyučit raději hodinářem nežli sklářem. Přesto se sklárnu nakonec podařilo udržet a později zvětšit a zmodernizovat.
Karta se začala obracet v polovině dvacátých let s drtivým nástupem bižuterie. Od roku 1830 huť společně s otcem vedl Karl Josef Riedel ml. (1803–1875), onen vyučený hodinář, který měl ve firmě na starosti účetnictví a obchod. Celý podnik mu otec předal roku 1838. Mladý Riedel byl – na rozdíl od svého otce – zosobněním rodové podnikavosti, předvídavosti a průbojnosti. Brzy po převzetí sklárny postavil potašárnu a pánvárnu, poté zřídil komoru na střepy a novou stoupu.
Na počátku čtyřicátých let 19. století měla huť na Kristiánově jednu pec s osmi velkými a jednou malou pánví, jednu chladicí pec, čtyři pece na sušení dřeva a tři temperovací pece. Hlavním výrobkem sklárny byly duté skleněné trubičky různých barev a průměrů, z nichž domácí dělníci sekali nebo foukali perle. Významnou položkou byly též mačkářské tyče, z nichž se vyráběly plné perle, lustrové ověsky nebo bižuterní kameny. Sklárna zákazníkům nabízela též flakóny různých velikostí z křišťálového a barevného skla.
Obrazová příloha
