Rubrika: Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu

Situace v první polovině 19. století

Počátek 19. století zastihl české sklo a bižuterie v období těžké hospodářské krize habsburské monarchie, vrcholící po další válečné porážce uštědřené Francií roku 1809. Snaha řešit nedostatek stříbrných mincí vydáváním papírových peněz, tzv. bankocetlí, skončila finančním úpadkem státu. Dne 15. března 1811 byla direktivním zásahem snížena hodnota bankocetlí na jednu pětinu! Protože sklářství nepřála ani panující móda a estetické kánony, zkrachovala v tomto období řada firem, například mnohé obchodní kompanie z Novoborska.

Po skončení napoleonských válek a uklidnění poměrů v Evropě naopak české sklářství mezi lety 1820 – 1850 zažívalo dlouhé období prosperity, vrcholící ve třicátých letech 19. století. Významně k ní přispěl nový módní styl nazvaný biedermeier, jenž si liboval v sytých barvách a imitacích přírodnin, čemuž se čeští skláři dokázali rychle přizpůsobit. Pominout jistě nelze ani úlohu jedinečných osobnostní – technologů a odvážných podnikatelů – Friedricha Egermanna, Johanna Pohla, hraběte Georga Franze Buquoye, Johanna Meyra či Franze Riedela (nové barvy a typy skla, lazury, vrstevné sklo, nitkované sklo aj.), i excelentních rafinérů, například rytce skla Dominika Biemanna. V bižuterii se během tohoto období definitivně prosadily sklárny jako hlavní základny výroby polotovarů, a to z nekompozičního skla, což mělo vliv na výrazný růst objemu produkce.

Celý článek

Období „velké deprese“ 70. let 19. století

První celosvětová ekonomická krize, která vypukla po krachu na vídeňské burze v květnu roku 1873, dopadla samozřejmě velmi tvrdě i na proexportně zaměřený český sklářský a bižuterní průmysl. Způsobily ji především neodpovědné finanční spekulace. Ke slovu se v zahraničním obchodu proto znovu dostala ochranářská až prohibitivní celní politika komplikující a prodražující vývoz. Vypovězeny byly postupně obchodní smlouvy s Velkou Británií, Francií (obě 1875) a Pruskem (1876). Cla se v průměru zvýšila o 15-20 %.

Sklářské a bižuterní firmy se snažily nové situaci čelit například racionalizací provozů a technologických postupů, výrobou novinek a dražšího zboží nebo mzdovými a cenovými konvencemi, aby si jejich zboží udrželo konkurenceschopnost. Nejtíživější situace panovala mezi lety 1874-1877. V případě jabloneckého zboží se podařilo negativní tendence překonat až v osmdesátých letech 19. století, a to zvýšením přímého odbytu do kolonií v Indii a Africe.

Celý článek

Léta 1900-1914 se vyznačovala řadou krizí a konjunktur, jež však stíhaly spíše jen některé sklářské regiony nebo obory, nežli sklářství a bižuterii jako celek. První odbytová krize v novém století na sebe nenechala dlouho čekat. V letech 1901-1902 dopadla zejména na výrobce luxusního dekorovaného skla z Borskošenovska. Impulsů bylo několik, domácích i zahraničních: v důsledku stávky horníků byla omezena těžba uhlí, což jej zdražilo, ve sklářství panovala nadprodukce, vysoké konečné ceny snižovaly konkurenceschopnost a vedly k cenovému podbízení, v jižní Africe zuřila Búrská válka, nepokoje sužovaly Čínu, USA či Rusko zvýšily dovozní cla atd. Vývoz borskošenovské produkce za rok 1901 poklesl oproti roku 1900 o 25%!

Celý článek

Snová konjunktura let 1919-1922

Bezprostředně po konci první světové války nastalo krátké období stabilizace hospodářských poměrů. Za Zámoří brzy začaly do již samostatného Československa přicházet četné objednávky na užitkové, dekorativní, luxusní sklo, všechny typy jabloneckého zboží a polotovarů (perlí, perliček, bižuterních kamenů). Dominantním trhem pro české sklo se staly USA a americký dolar – řečeno s Antonínem Korálem – světovým „symbolem moci, bohatství a obchodu“. Důležitými trhy zůstaly Německo a Velká Británie včetně kolonií (Indie). Jen za rok 1922 se z malé země uprostřed Evropy ze světa vyvezlo 122 tisíc tun skla a skleněného zboží za 2 miliardy Kč (průměrná cena za 1 kg 16,5 Kč)!

Celý článek