Krize 1901–1902
Léta 1900–1914 se vyznačovala řadou krizí a konjunktur, jež však stíhaly spíše jen některé sklářské regiony nebo obory, nežli sklářství a bižuterii jako celek. První odbytová krize v novém století na sebe nenechala dlouho čekat. V letech 1901–1902 dopadla zejména na výrobce luxusního dekorovaného skla z Borskošenovska. Impulsů bylo několik, domácích i zahraničních: v důsledku stávky horníků byla omezena těžba uhlí, což jej zdražilo, ve sklářství panovala nadprodukce, vysoké konečné ceny snižovaly konkurenceschopnost a vedly k cenovému podbízení, v jižní Africe zuřila búrská válka, nepokoje sužovaly Čínu, USA či Rusko zvýšily dovozní cla atd. Vývoz borskošenovské produkce za rok 1901 poklesl oproti roku 1900 o 25 %!
Situace mezi lety 1903–1910
Situace na trhu se díky opětovnému zájmu zahraničních zákazníků o dekorativní a luxusní sklo zlepšila v průběhu roku 1903. Po stabilizaci přišla léta konjunktury. Zatímco za rok 1903 se z Rakouska-Uherska vyvezlo skla a skleněného zboží za 54,1 milionu korun, za rok 1905 za 59,4 milionu korun a za rok 1907 dokonce za 68 milionů korun (38 milionů připadalo na duté sklo exportované převážně do Velké Británie, Německa, Itálie, dále Nizozemí, USA, Francie a Turecka). Přes všeobecně rozšířené optimistické očekávání let příštích vypukla roku 1908 odbytová krize, za níž vedle omezení vývozu do USA (potýkaly se s vnitřními ekonomickými problémy) stálo politické rozhodnutí Rakouska-Uherska anektovat Bosnu a Hercegovinu, na což reagovalo Turecko obchodním bojkotem. I tato krize nejbolestivěji zasáhla výrobce luxusního a dekorativního skla. Za rok 1908 klesl objem vývozu této komodity o 50 %.
Krizová situace trvala i v roce 1909, na „uvolněný“ turecký trh se navíc začala tlačit konkurence v čele s Německem. Vedle luxusního skla se v problémech ocitlo též sklo lisované, naopak uspokojivě se na světových trzích stále dařilo jablonecké bižuterii. Během roku 1910 se útlum zastavil, avšak jen za cenu trvale snížených prodejních cen. Hlavní podíl na zlepšení situace měly trhy v USA a Velké Británii.
Konjunktura 1911–1914 a první světová válka
Po krizi opět následovala konjunktura, která trvala v podstatě až do první světové války. Během roku 1911 se z monarchie vyvezlo skla a skleněného zboží za 97,6 milionu korun! Oživení se však netýkalo lisovaného skla, které díky technologicky zaostalé výrobě nebylo schopno držet kapacitně ani cenově krok se světovou konkurencí, zejména dynamickým Německem. To zároveň ve svůj prospěch důmyslně využívalo své postavení významného dodavatele surovin pro rakouský sklářský průmysl (písek, potaš). Přesto se i tak v roce 1913 z monarchie do světa vyvezlo skla a skleněného zboží za rekordních 104 milionů korun!
S velkými nadějemi podnikatelé v oboru vyhlíželi i rok 1914, avšak první světová válka je pohřbila. Chyběly suroviny, ceny pohonných hmot dosáhly závratných výšek, vázla expedice objednávek i jejich placení. U osvětlovadel či dekorativního a luxusního skla vývoz klesl o plných 90 %. Bezprostředním následkem odbytové krize byl skokový nárůst nezaměstnanosti ze standardních ca 6 % na 18 %. Vojenské odvody však situaci brzy vyřešily a nastal opačný problém – některé firmy ztratily až polovinu zaměstnanců. Kdo však válku přečkal, zažil po roce 1918 konjunkturu z říše snů.
Obrazová příloha
