Období „velké deprese“ 70. let 19. století
První celosvětová ekonomická krize, která vypukla po krachu na vídeňské burze v květnu roku 1873, dopadla samozřejmě velmi tvrdě i na proexportně zaměřený český sklářský a bižuterní průmysl. Způsobily ji především neodpovědné finanční spekulace. Ke slovu se v zahraničním obchodu proto znovu dostala ochranářská až prohibitivní celní politika komplikující a prodražující vývoz. Vypovězeny byly postupně obchodní smlouvy s Velkou Británií, Francií (obě 1875) a Pruskem (1876). Cla se v průměru zvýšila o 15–20 %.
Sklářské a bižuterní firmy se snažily nové situaci čelit například racionalizací provozů a technologických postupů, výrobou novinek a dražšího zboží nebo mzdovými a cenovými konvencemi, aby si jejich zboží udrželo konkurenceschopnost. Nejtíživější situace panovala mezi lety 1874–1877. V případě jabloneckého zboží se podařilo negativní tendence překonat až v osmdesátých letech 19. století, a to zvýšením přímého odbytu do kolonií v Indii a Africe.
Oživení v osmdesátých letech 19. století
V posledním dvacetiletí 19. století se rakousko-uherské státní úřady více než kdy dříve věnovaly podpoře exportu. Vznikla též řada profesních společenstev snažících se především udržet prodejní ceny v racionální výši. Výrobci dekorativního a luxusního skla se dokonale adaptovali na módní vlnu historismů, když věnovali velkou péči zejména experimentování s barevnými sklovinami napodobujícími polodrahokamy (Loetz, Harrach), věrným replikám historických originálů a nápojovému sklu z bezbarvého křišťálového skla (Lobmeyr). Zejména pro německý trh byly určeny neorenesanční humpeny a číše zdobené ve stylu tzv. Altdeutsch („staroněmecké renesance“), jejichž produkci se věnovala každá větší sklárna.
V souvislosti s bižuterií jsme již zmínili veledůležité nové trhy v Asii a Africe, z nichž vynikala především zdánlivě nenasytná Britská Indie. Pro tento trh byl také v Jizerských horách vyvinut úplně nový výrobek – skleněné náramkové kroužky (bangle) imitující čínské porcelánové zboží. Ve velkém množství se zde odbývaly též foukané stříbřené perle a rokajlové perličky. Na evropském a americkém trhu se dařilo skleněným knoflíkům či kovové bižuterii.
Rozporuplná devadesátá léta 19. století
V Čechách se na počátku devadesátých let 19. století věnovalo sklářství 26 tisíc lidí. Takřka polovina, 12 tisíc, byla zaměstnána v 97 hutích, disponujících 162 pecemi s 1 334 pánvemi. Z těchto skláren 34 vyrábělo bezbarvé i barevné duté užitkové a luxusní sklo. V rafinérských provozech nacházelo obživu dalších 14 tisíc sklářských mistrů, učedníků a pomocníků. Základní sklářské suroviny byly zčásti domácího původu (vápenec, křemenný písek, potaš). Z Německa (Sasko, Pruské Slezsko) se dovážely křída, písek a barviva. Ve velkém se importoval především písek z Hohenbocky k výrobě luxusního skla. Právě stoupající ceny dovážených sklářských surovin patřily k chronickým potížím rakouského sklářství.
Hlavním odběratelem českého skla bylo Německo a centry zámořského exportu Hamburk, Brémy (obchod se Severní, Střední, Jižní Amerikou a Asií), Anglie a Itálie. Významný byl i vývoz do Francie, USA a Turecka. Pilířem výsadního postavení Německa byla oboustranně výhodná obchodní smlouva uzavřená s Rakouskem-Uherskem v roce 1891. Obecně lze říci, že sklo z Podunajské monarchie se uplatňovalo na trzích, kde zákazníci preferovali kvalitu před cenou.
Neklid panoval na vnitřním trhu. Rakouské sklářské podnikatele znepokojovala situace v Uhrách, odkud bylo užitkové a ploché sklo z Předlitavska díky různým omezením v podstatě odstraněno. Státem subvencovaný uherský sklářský průmysl se rychle vzmáhal, vyrůstaly zde velké akciové společnosti, které si odbyt zajišťovaly nacionalistickými proklamacemi, a tak, přestože pro rakouské sklo hovořila kvalita i cena, bylo v Uhrách neprodejné. Tvrdý konkurenční boj vyvrcholil v průběhu roku 1896. Důsledek zápolení byl ten, že ceny lisovaného a plochého skla spadly velice nízko (nadprodukce byla patrná zejména v tabulovém skle).
Přesto se rakouskému sklářství jako celku v průběhu celého posledního desetiletí 19. století, s výjimkou let 1898–1899, dařilo velmi dobře. Ani krizová léta přitom nebyla katastrofou, když uvážíme, že objem vývozu tehdy klesl pouze zhruba o 5 tisíc t (z předchozích cca 56 tisíc t) a jeho hodnota o 6 miliónů korun (z 50 milionů K za rok 1897). Úrovně roku 1897 vývoz skla a skleněného zboží dosáhl již v roce 1899 (55 649 t / 50 milionů K).
Rozdílná situace panovala v 90. letech 19. století ve skle a v bižuterii. Zatímco sklářským výrobcům se relativně dařilo, většina bižuterních oborů procházela krizí způsobenou jak změnami módy, tak světovou konkurencí a v neposlední řadě podbízivou cenovou politikou řady podnikatelů. Problémy se tak nevyhnuly banglím, skleněným knoflíkům, dutým perlím ani perličkám. Řešením byla modernizace výroby, což s sebou však přinášelo sociální neklid. Například zavedení sekacích strojů na perličky firmami Breit a Riedel vedlo na počátku roku 1890 k tzv. Lučanské pozdvižce, při níž byly zničeny stroje, zásoby hotového zboží a na místě zabiti dva dělníci.
Obrazová příloha
