Rubrika: Petr Nový

IV. Po stopách slavných sklářských rodů – Riedelové

Pražská galerie

Čtvrtý díl – Osudy kristiánovské linie (1860 – 1945)

Díky podnikatelské dravosti a prozíravosti „sklářského krále Jizerských hor“ Josefa Riedela (1816 – 1894) se dnes v souvislosti se sklářským rodem Riedelů zmiňuje většinou jen jím založená polubenská linie. Pozornost si ale jistě zaslouží též osudy staré „kristánovské“ větvě, protože i aktivity jejích příslušníků měly pro sklářskou a bižuterní výrobu na severu Čech nezanedbatelný význam. V 50. letech 19. století se totiž Karl Josef Riedel ml. (1803-1875) vrátil lesk nejstarší rodové sklárně na Kristiánově, v níž se věnoval výrobě skleněných polotovarů pro jablonecké zboží – bižuterii, drobné užitkové sklo a lustrové díly. A dařilo se mu tak, že jedna sklárna nakonec přestala stačit.

Celý článek

II. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1948 – 1989

Pražská galerie

Heslo desetiletí: modernizace a racionalizace

Šedesátá léta 20. století se v případě průmyslu skla a bižuterie nesla ve znamení budování a pokusů o racionalizaci výroby. Přestože se například při slučování jednotlivých podniků často jednalo z hlediska jejich výrobní tradice o drastické kroky, výsledný efekt nemůžeme označit za ve všech ohledech negativní. Po opatřeních vlády z roku 1961 se otevřela cesta k velkolepé obnově provozů, a to nejen stavební, ale i technologické. Vždyť české sklářství mělo punc zastaralosti již mezi světovými válkami! Do skláren si našlo cestu vytápění zemním plynem, svítiplynem či elektřinou, vanové pece, nové poloautomaty a automaty či výrobní linky. Významnou roli sehrála též specializovaná výzkumná pracoviště zřízená pro jednotlivé sklářské obory a bižuterii.

Celý článek

XII. Luxus pro každého: Kapitoly z historie a současnosti umělecké krystalerie

Pražská galerie

Dvanáctý a závěrečný díl: Vytrácení (od 90. let 20. století po současnost).
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.

Krystalerie jako rodinné stříbro

Po privatizaci státních podniků na počátku 90. let 20. století vzniklo v Jizerských horách několik výrobců krystalerie, největšími z nich byly Ornela Zásada (zal. 1992, její sklářská divize spravující sklářské hutě na Desensku) a Jizerské sklo Lučany nad Nisou (zal. 1992, provoz kamenická huť v Josefově Dole; od 2003 součást Ornely). Některé z kovových forem zůstaly janovské společnosti Vitrum (zal. 1992), obnovena byla firma František Halama v Železném Brodě (všechny původní vzory však získala až po roce 1997).

V 90. letech se umělecké i „běžné“ krystalerii dařilo, udržela si své zákazníky a našla i nové, utěšeně se rozvíjel například obchod se Spojenými státy. Populární zůstala značka INGRID i opakní skloviny zdařile imitující jadeit a lapis lazuli. Ornela se proto rozhodla do své kolekce investovat finanční prostředky, aby mohla nabízet též moderní vzory a nejen osvědčené meziválečné flakóny, vázy, karafy či popelníky.

Například mezi lety 1998 – 2000 pro ni navrhl Rony Plesl flakóny nazvané KRAKATIT nebo žardiniéry KARUSEL, NERO, TITANIC a NOE. Později s firmou na řadě návrhů spolupracovalo Studio IRDS (Ingrid Račková, David Suchopárek; soubor umělecké krystalerie inspirovaný antickou mytologií, 2002-2007) na solitérech pak Václav Hanuš (2003/2004), Ilona Staňková, Dagmar Šubrtová či Vladimír Komňacký. Nemalé prostředky firma investovala do pečlivě vypravených reprezentativních nabídkových katalogů, pravidelně se účastnila též prestižního veletrhu AMBIENTE ve Frankfurtu nad Mohanem.

Krystalerie v novém tisíciletí

Designové novinky bohužel Ornele nepřinášely takový finanční efekt, jaký vedení společnosti čekalo. Když se do odbytových potíží začala dostávat i „klasická“ produkce – na čemž se podepsal neúspěšný dlouhý soudní spor s jabloneckou firmou JaS Schubert, která začala z nových forem zhotovovat úspěšné meziválečné vzory z kolekce INGRID (to konec konců činila i firma TOM z Bělé pod Bezdězem), jež dříve nabízela jen Ornela – začala firma vzorování a výrobu krystalerie utlumovat, až ji v roce 2008/2009 téměř zastavila.

Zdá se, že o moderní vzory krystalerie dnes nemají zákazníci zájem (krystalerii jako takové navíc nepřeje například ani všudypřítomné „antikuřáctví“, protože popelníky patřily mezi důležitou a početnou součást celkové nabídky). Zatímco firma JaS Schubert se časem propracovala alespoň k svébytným historizujícím vzorům, TOM více méně jen replikuje „desenskou“ meziválečnou produkci. Tradiční meziválečné a poválečné kolekce se drží též rodinná firma František Halama. Vzory jizerskohorské krystalerie z těchto období s úspěchem nabízí též některé další firmy, například brusírna Pesničák v Josefově Dole.

Poptávka po řadě výrobků z kolekce INGRID stále trvá. Obor jako takový ale již v podstatě neexistuje. Místo tisíců vzorů se jich na trhu uplatňuje několik desítek. Z průmyslové výroby, i když náročné a vkusné, se stává téměř etnografická záležitost – zapomínané řemeslo. Nezbývá než věřit, že se umělecká krystalerie přesto nakonec nestane jen vzpomínkou. Křišťálovou a – matnou.

Doporučená literatura k tématu:

  • Nový Petr, Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách, Jablonec nad Nisou 2002 (vyprodáno)
  • Časopis Pressglas-Korrepsondenz; od 1998

Největší veřejná sbírka krystalerie na světě:

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou; umělecká krystalerie je součástí stálé expozice

Fotogalerie

Váza Viola, 2004

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh Václav Hanuš
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

Váza Horské lilie, 2005

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh dekoru Ilona Staňková
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

Set Horské lilie, 2005

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh dekoru Ilona Staňková
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

Žadiniréra karusel, 1999

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh Rony Plesl
Foto Ornela a.s., Jiří Jiroutek

Vázy Hermés a Dionýsos, 2002

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh Studio IRDS
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

Lisovaná plastika Elektra, 2002-2005

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh Studio IRDS
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

Lisovaná plastika Prométheus, 2002-2005

Firma Ornela a.s. Zásada, divize Desenské sklárny
Návrh Studio IRDS
Foto Ornela a.s., Jiří Kovanic

V. Po stopách slavných sklářských rodů: Wanderové

Pražská galerie

Pátý a závěrečný díl – Od obchodu s turnovskými kameny po dědičný rytířský titul

Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Závěrečný pátý díl je věnovaný různorodé činnosti příslušníků rodu od počátku 18. do konce 19. století.

Celý článek

V. Po stopách slavných sklářských rodů – Riedelové

Pražská galerie

Pátý díl – Osudy polubenské linie v první polovině 20. století

Pro polubenskou sklářskou a textilní firmu Josef Riedel nezačalo 20. století šťastně. Uprostřed léta roku 1901 v pouhých 48 letech zemřel nejmladší syn „sklářského krále“ Otto Riedel (1853-1901), který měl na starosti textilní „divizi“ podniku. Zanechal po sobě syny Ottu ml. a Waldemara. Rodinný byznys to ale nepoznamenalo. Roku 1903 byla stržena stará huť na Jizerce. V rámci oslav 150 let přítomnosti rodu Riedelů v kraji nechala polubenská firma na své náklady vystavět a vybavit plicní léčebnu poblíž tehdejší tanvaldské okresní nemocnice, jež byla otevřena o rok později. Wilhelm Riedel (1849 – 1929), senioršéf firmy, a Josef Riedel ml. (1862 – 1924) obdrželi v roce 1905 od císaře vyznamenání za zásluhy o rozvoj průmyslu. O dva roky později byla v areálu příchovického hutního kompexu zahájena stavba další hutě na tyčovinu a v roce 1909 bezdětný Wilhelm Riedel adoptoval své synovce Ottu ml. a Waldemara, jenž později úspěšně spravoval firemní velkostatek Krušina u Podbořan na Lounsku. Senioršéfa firmy vedly k adopci nejen důvody lidské, ale i čistě ekonomické – zabránilo se tak dědickému řízení a zbytečným výdajům do státní pokladny. Celý článek

III. Vzlety a pády sklářského a bižuterního průmyslu v období socialismu v letech 1970 – 1989

Pražská galerie

 Sklo a bižuterie jako devizová priorita státu

Dle dostupných statistických ukazatelů československý průmysl skla a bižuterie z hlediska hodnoty vyvezeného zboží nepřetržitě rostl od poloviny 60. let až do konce éry socialistického hospodářství. Do roku 1980 se též zvyšoval objem utavené skloviny i hotových výrobků, přičemž spotřeba energie zůstávala v podstatě konstantní. Zatímco mezi lety 1970-1975 se z ČSSR exportovalo skla a bižuterie za 4,7 miliardy Kčs, 1975-1980 za 6 miliard Kčs, 1980-1985 za 7,6 miliard Kčs a 1985-1990 dokonce za 10,4 miliard Kčs. Celý článek

I. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1700 – 1815

Pražská galerie

První konjunktura – první třetina 18. století

Pro sklo a bižuterii dnes v masmediích existuje v podstatě jen jedno slovo – krize. Vytrženo z kontextu působí těchto pět písmen vskutku démonicky. Je proto dobré si připomenout, že pro tento proexportní obor nejsou hluboké deprese, které se současníkům zdály být existenciální, nic nového. Stejně tak ale přicházela léta konjunktur a není zatím důvod nevěřit, že by se ekonomika přestala odvíjet v cyklech.

Počátky velkoobchodu s českým sklem spadají do posledních dvaceti let 17. století, kdy se mu začali věnovat jednotliví sklářští podnikatelé z Českolipska. Ti se brzy začali sdružovat do tzv. kompanií, aby zvýšili svůj provozní kapitál, snížili obchodní riziko a stali se na evropském trhu konkurenceschopnými. I proto tyto společnosti zřizovaly faktorie (zejména ve Španělsku a hanzovních městech), tj. vlastní obchodní pobočky se značnou autonomií. Výhodami byly jak přímý kontakt se zákazníky, tak bezprostřední poznání vkusu a možnost rychlé reakce na jeho proměnu. Již na počátku tak české sklářství získalo svůj unikátní proexportní charakter, jenž mu v dobách konjunktur přinášel vysoké zisky a tíživé ztráty v krizových letech.

Celý článek

II. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1815 – 1873

Pražská galerie

Situace v první polovině 19. století

Počátek 19. století zastihl české sklo a bižuterie v období těžké hospodářské krize habsburské monarchie, vrcholící po další válečné porážce uštědřené Francií roku 1809. Snaha řešit nedostatek stříbrných mincí vydáváním papírových peněz, tzv. bankocetlí, skončila finančním úpadkem státu. Dne 15. března 1811 byla direktivním zásahem snížena hodnota bankocetlí na jednu pětinu! Protože sklářství nepřála ani panující móda a estetické kánony, zkrachovala v tomto období řada firem, například mnohé obchodní kompanie z Novoborska.

Po skončení napoleonských válek a uklidnění poměrů v Evropě naopak české sklářství mezi lety 1820 – 1850 zažívalo dlouhé období prosperity, vrcholící ve třicátých letech 19. století. Významně k ní přispěl nový módní styl nazvaný biedermeier, jenž si liboval v sytých barvách a imitacích přírodnin, čemuž se čeští skláři dokázali rychle přizpůsobit. Pominout jistě nelze ani úlohu jedinečných osobnostní – technologů a odvážných podnikatelů – Friedricha Egermanna, Johanna Pohla, hraběte Georga Franze Buquoye, Johanna Meyra či Franze Riedela (nové barvy a typy skla, lazury, vrstevné sklo, nitkované sklo aj.), i excelentních rafinérů, například rytce skla Dominika Biemanna. V bižuterii se během tohoto období definitivně prosadily sklárny jako hlavní základny výroby polotovarů, a to z nekompozičního skla, což mělo vliv na výrazný růst objemu produkce.

Celý článek

III. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1873 – 1900

Pražská galerie

Období „velké deprese“ 70. let 19. století

První celosvětová ekonomická krize, která vypukla po krachu na vídeňské burze v květnu roku 1873, dopadla samozřejmě velmi tvrdě i na proexportně zaměřený český sklářský a bižuterní průmysl. Způsobily ji především neodpovědné finanční spekulace. Ke slovu se v zahraničním obchodu proto znovu dostala ochranářská až prohibitivní celní politika komplikující a prodražující vývoz. Vypovězeny byly postupně obchodní smlouvy s Velkou Británií, Francií (obě 1875) a Pruskem (1876). Cla se v průměru zvýšila o 15-20 %.

Sklářské a bižuterní firmy se snažily nové situaci čelit například racionalizací provozů a technologických postupů, výrobou novinek a dražšího zboží nebo mzdovými a cenovými konvencemi, aby si jejich zboží udrželo konkurenceschopnost. Nejtíživější situace panovala mezi lety 1874-1877. V případě jabloneckého zboží se podařilo negativní tendence překonat až v osmdesátých letech 19. století, a to zvýšením přímého odbytu do kolonií v Indii a Africe.

Celý článek

IV. Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu v letech 1900 – 1918

Pražská galerie

 Krize 1901-1902

Léta 1900-1914 se vyznačovala řadou krizí a konjunktur, jež však stíhaly spíše jen některé sklářské regiony nebo obory, nežli sklářství a bižuterii jako celek. První odbytová krize v novém století na sebe nenechala dlouho čekat. V letech 1901-1902 dopadla zejména na výrobce luxusního dekorovaného skla z Borskošenovska. Impulsů bylo několik, domácích i zahraničních: v důsledku stávky horníků byla omezena těžba uhlí, což jej zdražilo, ve sklářství panovala nadprodukce, vysoké konečné ceny snižovaly konkurenceschopnost a vedly k cenovému podbízení, v jižní Africe zuřila Búrská válka, nepokoje sužovaly Čínu, USA či Rusko zvýšily dovozní cla atd. Vývoz borskošenovské produkce za rok 1901 poklesl oproti roku 1900 o 25%!

Celý článek