Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Druhý díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v jizerskohorském Mšeně od poloviny 16. století po závěr 18. století.
Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významné sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu.
Devátý díl: Plagiátoři – Bruno Posselt a Vogel & Zappe.
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
První polovina třicátých let 20. století se v českém sklářství nesla ve znamení hluboké krize způsobené světovou ekonomickou depresí. Těžce byla nepříznivou situací na trhu stižena též tradiční jizerskohorská krystalerie, které se věnovaly desítky podnikatelů a na dva tisíce dělníků a dělnic. Není proto divu, že když se roku 1934 objevila komerčně velice úspěšná kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt, našli se brzy podnikatelé, kteří začali zákazníkům nabízet „něco podobného“. V minulém díle jsme se zatavili u železnobrodských firem Rudolf Hloušek a František Halama, ty se však nakonec od svého vzoru dokázaly odpoutat. Jinak tomu bylo v případě podniků Bruno Posselt a Vogel & Zappe, když první z nich se inspirovala též vzory z Novoborska.
Ambiciózní Bruno Posselt se začal výrobě a vývozu dutého i lisovaného skla, zejména krystalerie, věnovat mezi lety 1919 – 1920. V brusírně, jejíž zařízení poháněl elektromotor, leštírně ohněm a obchodu zaměstnával až do roku 1945 kolem padesáti lidí. Zpočátku se věnoval zejména laciné produkci včetně nebroušeného, tzv. šmirglovaného zboží, které bylo po dělnických nepokojích na jaře roku 1927 zakázáno. Po roce 1938 se Posselt stal velmi aktivním členem NSDP, díky čemuž získal počátkem čtyřicátých let 20. století arizační úvěr ve výši 2,5 milionů korun úročený pouhými 5,5 %. Získal za něj sklářskou huť s brusírnou v Antonínodole na Jihlavsku, která tehdy dosahovala ročního obratu 1,3 milionů korun (před nacistickou okupací podnik spoluvlastnila jablonecké židovská exportní firma Schindler & Co). Z podnikatele se stal velkopodnikatel. Strmý vzestup však následoval rychlý a zasloužený pád. Po skončení války byl Posselt odsouzen mimořádným soudem v Liberci. Jeho firma na základě Benešových dekretů propadla státu a k 1. lednu 1946 byla včleněna do národního podniku Krystalerie.
Z třicátých let 20. století se dochovalo několik alb s fotografiemi zejména toaletního skla. Vedle samotných flakónů a rozprašovačů tu jsou zachyceny též tří- až devítidílné toaletní soupravy. Jedná se zejména o hranované čiré nebo barevné sklo. Řada fotografií zobrazuje toaletní sklo zdobené černou lazurou, prorývané a matované ve stylu novoborské rafinerie Karl Palda. Vedle geometrických dekorů se uplatnily i rokokizující či japanizující figurální motivy nebo dekor „leopardí kůže“, který proslavila novoborská firma Brüder Podbira. V některých případech Posseltova flakonérie kombinována se zátkami s vylisovaným dekorem. Nedekorované hranované sklo je zobrazeno často jak v kombinaci s tímto typem zátek, tak se zátkami z opakního černého skla.
Lisované zátky jsou zdobeny zejména stylizovanými i naturalistickými pojatými florálními motivy, přítomna je však též dívčí hlava, tančící dívčí akty či amorek. Nechybí samozřejmě ani četné modelované florální zátky ve stylu Schlevogt či korpus flakónu zhotovený ve stejném duchu. V nabídce firmy byly samozřejmě přítomny i tradiční drobné broušené flakóny či bohatě broušené toaletní sklo.
Firma byla dne 1. května 1935 založena jako veřejná společnost zaměřená – dle zápisu v obchodním rejstříku – na „obchod křišťálovým zbožím s vyloučením řemeslné výroby“. Jejími majiteli byli Gustav Vogel, modelér a cizelér z Kamenického Šenova, a Alois Zappe, jablonecký kreslič a obchodník. Přestože byla firma zrušena již 22. července 1940, její jméno je uvedeno ještě v adresáři pro rok 1942.
Firma Vogel & Zappe vlastnila stovky forem umělecké krystalerie – převážně toaletního skla a zátek. Společnost svým zákazníkům vedle tradiční flakonérie s imitací károkaménkového a bohatého výbrusu nabízela toaletní sklo s modelovanými zátkami i toaletní sklo zdobené celoplošnými reliéfními dekory zřetelně inspirovanými kolekcí INGIRD. Vedle figurálních motivů – zejména aktů nebo rokokizujících scén – jsou hojně zastoupeny florální motivy (konvalinky, růže, stylizované květy aj.). Tento sortiment firma běžně dodávala nejen v křišťálu, ale i v opakních barvách černá, jade, lapis, koralin či slonovina. I proto bývá její produkce dodnes často zaměňována právě s výrobky firmy Curt Schlevogt, i když stejné estetické kvality rozhodně nedosahuje.
Toaletní souprava, po 1935
Firma Bruno Posselt, Tanvald
Lisované a broušené křišťálové sklo zdobené černou lazurou, matované a ryté ve stylu novoborské firmy Karl Palda.
Reprodukce z fotoalba uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Toaletní souprava, po 1935
Firma Bruno Posselt, Tanvald
Lisované a broušené křišťálové sklo zdobené černou lazurou a matované ve stylu dekoru „leopardí kůže“ novoborské firmy Brüder Podbira.
Reprodukce z fotoalba uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Flakony s modelovanými zátkami, po 1935
Firma Bruno Posselt, Tanvald
Lisované a broušené křišťálové sklo ve stylu kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt.
Reprodukce z fotoalba uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Flakony s modelovanými zátkami, po 1935
Firma Bruno Posselt, Tanvald
Lisované a broušené křišťálové sklo ve stylu kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt.
Reprodukce z fotoalba uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Likérová souprava, po 1935
Firma Bruno Posselt, Tanvald
Lisované a broušené křišťálové sklo zdobené stříkanou barvou.
Reprodukce z fotoalba uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Flakóny s modelovanými zátkami, popelník, dóza na cigarety, po 1935
Firma Vogel & Zappe, Jablonec nad Nisou
Lisované křišťálové sklo ve stylu kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt.
Reprodukce fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Toaletní souprava, po 1935
Firma Vogel & Zappe, Jablonec nad Nisou
Lisované modré sklo lapis a zátky z křišťálového skla ve stylu kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt.
Reprodukce fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Toaletní souprava, po 1935
Firma Vogel & Zappe, Jablonec nad Nisou
Lisované křišťálové sklo ve stylu kolekce INGRID jablonecké firmy Curt Schlevogt.
Reprodukce fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významé sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu. Po smrti Johanna Leopolda Riedela roku 1800 – zakladatele rodinného jmění -, vlastnili jeho synové sklárny na Nové Louce a Kristiánově. Vznikly tak dvě rodové větve, které navzájem spolupracovaly i soupeřily.
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Třetí díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v německém Bischofsgrünu a jizerskohorském Bedřichově od konce 16. do osmdesátých let 19. století.
Desátý díl: Staré vzory, noví majitelé (1945 – 1955).
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
Konec druhé světové války znamenal pro uměleckou krystalerii zásadní zlom, protože její výrobou a exportem se v drtivé většině věnovaly jizerskohorské českoněmecké podniky, kterých bylo kolem deseti (mj. Curt Schlevogt, Johann Umann, Josef Schmidt, Josef Riedel). Jen dvě firmy působící v Železném Brodě patřily Čechům – Rudolf Hloušek a František Halama.
Po vydání květnového dekretu prezidenta Beneše byly všechny závody patřící českým Němcům vyvlastněny a jejich řízení se ujali tzv. národní správci. Ti měli za úkol podniky po válečných letech stabilizovat a připravit k prodeji novým českým vlastníkům. Ve skutečnosti se ale řada národních správců chtěla sama majetku spadlého z nebe zmocnit sama a z toho vyplývaly četné nepravosti. Ještě před rokem 1948 proto byly zavedeny nejprve centrální národní správy a poté národní podniky včetně n. p Krystalerie (k 1. 1. 1946), kde se koncentrovaly všechny rafinerie zhotovující tento typ sortimentu. Sklárny se staly státním majetkem na základě Benešova dekretu z října 1945. Železnobrodské firmy skončily po únoru 1948 v n. p., Železnobrodské sklo. V roce 1953 se pak n. p. Krystalerie stal součástí n. p. Sklárny a rafinerie, dříve Josef Riedel, Dolní Polubný (později přejmenovaný na Jablonecké sklárny). Ten nakonec delimitací získal i formy firem Hloušek a Halama.
Vyvlastnění a centralizace samozřejmě neminuly ani segment exportu. V létě roku 1948 vznikla Československá akciová společnost pro vývoz skla v Praze – od 5. dubna 1949 změněná na Skolexport –, jediný exportér skla a bižuterie ve státě (od roku 1952 byl vývozem bižuterie pověřen nově zřízený n. p. Jablonex).
Je zřejmé, že důsledkem takto rozsáhlých majetkových a organizačních změn bylo mimo jiné „smazání“ individuality vzorů a kolekcí jednotlivých firem, které zmizely v útrobách mamutího národního podniku. Zachována zůstala jen i po roce 1945 komerčně velice úspěšná kolekce INGRID, ovšem zařazeny do ní byly i vzory dříve konkurenčních firem. Nazývala se však tehdy JADE. Proto je dnes běžné, že čeští i zahraniční obchodníci se starožitnostmi nebo aukční domy a servery běžně nabízí předměty s určením „kolekce INGRID, firma Curt Schlevogt, 30. léta 20. století“, přestože se jedná o vzor zcela jiné firmy a výrobek jistě poválečný. Důležité je též to, že mezi lety 1945 – 1948 začaly jizerskohorskou uměleckou krystalerii nově zušlechťovat některé české firmy, které s ní předtím neměly vůbec nic do činění.
V letech 1945 – 1955 mnoho nových vzorů v umělecké krystalerii nevzniklo. Výjimkou byly jen železnobrodské firmy Rudolf Hloušek a František Halama, a to do roku 1948. Skloexport začal do vzorování tohoto segmentu výrazněji zasahovat až koncem 50. let, což samozřejmě souviselo i s celkovou politicko-ekonomickou situací ve světě (americký bojkot československého zboží po roce 1948 aj.)
Zahraniční ani domácí zákazníci navíc ani v prvních letech po válce žádné novinky nevyžadovaly, což je dobře vidět například na ekonomických výsledcích firmy Curt Schlevogt pod národní správou. Za rok 1945 skončila v zisku 177 245 Kčs, 1946 565 443 Kčs a 1947 dokonce 910 943 Kčs při obratu 12 535 412 Kčs. V tomto roce utržila za uměleckou krystalerii na domácím trhu 5,9 milionů Kčs, v zahraničí 3 milióny Kčs. Zbylé tržby připadaly na polotovary, hotovou bižuterii a bižuterní kameny. Dařilo se též bývalé firmě Gebrüder Feix. Ta za rok 1947 při obratu 5 milionů Kčs vydělala 295 tisíc Kčs.
Reklama na n. p. Krystalerie, před 1948
Reprodukce z propagačního tisku, archiv autora
Reklama na firmu Curt Schlevogt v národní správě, před 1948
Reprodukce z propagačního tisku, archiv autora
Reklama na exportní firmu Moritz Dub v národní správě, před 1948
Reprodukce z propagačního tisku, archiv autora
Toaletní souprava, před 1948
Firma František Halama, Železný Brod
Lisované sklo jade
Reprodukce ze vzorníku firmy Skloexport uloženého ve sbírce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Reklama na exportní firmu Zimmer & Schmidt v národní správě, před 1948
Reprodukce z propagačního tisku, archiv autora
Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli. Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě toho průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny. Je tedy nasnadě, že ve vztahu k „západu“ se musely národní podniky chovat stejně pružně jako soukromníci. Někdy se jim dařilo lépe, jindy hůře a i tom bude tento seriál navazující na předchozí „Krize a konjunktury ve sklářském a bižuterním průmyslu“.
Po únorovém převratu v roce 1948 byly všechny privátní sklářské a bižuterní podniky vyvlastněny a včleněny do mamutích národních podniků řízených politicky uvědomělými tzv. „dělnickými řediteli“. Nová výrobní uskupení hledala svou tvář desítky let a bývala objektem rozličných socialistických „racionalizačních“ hospodářských experimentů oscilujících mezi termíny „sloučení“ a „delimitace“. Patřily mezi ně pozdější Crystalex, Sklárny Bohemia, Sklárny Inwald (Sklounion), Moravské sklárny, Železnobrodské sklo, Jablonecké sklárny, Bižuterie, Preciosa a další. Export byl možný výhradně přes státní akciovou společnost Skloexport, z níž byl v roce 1952 vyčleněn na bižuterii specializovaný Jablonex.
Riedelové bezesporu patří mezi nejvýznamnější sklářské rody českého původu. Ze skromných poměrů vybudovali během tří generací sklářské impérium dominující výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách, které patřily k nejvýznamnějším sklářským enklávám světa. Riedelovský příběh pokračoval i po roce 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven a znárodněn. Po těžkých začátcích našli nový domov v rakouském Kufsteinu a opět se zařadili mezi významné sklářské podnikatele, i když místo výroby bižuterie a dekorativního či technického skla se začali věnovat zejména ručnímu nápojovému sklu.
Čtvrtý díl – Wanderové v Huti
Wanderové se v průběhu 16. století vypracovali mezi nejvýznamnější sklářské rodiny renesančních Čech. Osudy ratolestí této větve jsou dokladem pozoruhodné cesty vedoucí od huťmistrů a malířů skla z 16. a 17. století k vysokým postům ve státní správě habsburské monarchie na konci 18. a v první polovině 19. století. Čtvrtý díl je věnovaný činnosti příslušníků rodu v jizerskohorské Huti od druhé poloviny 17. do poloviny 18. století.
Sklárnu v dnešní Huti, místní části Pěnčína, založili v roce 1558 Schürerové, kteří ji provozovali téměř dvě stě let. Po roce 1638 se jejím majitelem stal se Schürery spřízněný byvší liberecký purkrabí Kaspar Horn. Je pravděpodobné, že Horn, jenž nebyl vyučeným sklářem, huť nevedl sám. V roce 1656 provdal svou dceru Annu Justinu (1640-1718) za skláře Georga Wandera (1736-1712), jenž patrně pocházel z mšenské větve rodu. Jeho otcem byl Elias Wander, syn mšenského erbovníka Georga Wandera. Eliase Wandera přitom nalézáme jako svědka při křtech v Huti v letech 1659-1668 a je možné, že to byl právě on, kdo zpočátku sklárnu vedl společně s Hornem.
Georg Wander (1736-1712) je jako huťmistr v souvislosti s Hutí poprvé uveden ke dni 13. října 1665, kdy byl přizván k ocenění mšenské sklárny. Wanderovi manželka mezi lety 1657-1683 povila celkem dvanáct dětí, šest chlapců a šest dívek. Mezi jejich kmotry opakovaně nechyběli majitelé navarovského alodiálního statku Lamottové z Frintropu.
V podnikání se Wanderovi jistě dařilo, a to bez ohledu na to, zda se sklárně někdy podaří definitivně připsat jak podíl na vývoji českého křišťálového skla, tak dvojstěnného dutého skla s vloženou dekorovanou zlatou fólií. Dne 22. listopadu 1676 huťmistr získal od hraběte-palatina Tomáše Pešiny z Čechorodu na vlastní žádost obnovený dědičný erbovní list, odkazující na privilegium předků, a nově obdržel predikát „von Grünwald“. Maloskalský urbář z roku 1687 jej přesto i nadále uvádí pouze jako Georga Wandera, majitele mlýna a „tří pustých chalup“ v Jistebsku s ročními dávkami 7 zlatých 50 krejcarů, dvou kuřat a dvaceti vajec. Podle údaje doplněného v roce 1700 platil ročně z hutního statku 58 zlatých 20 krejcarů. I zde je však uveden bez predikátu.
Roku 1694 v Huti Wander vystavěl dřevěnou kapličku sv. Vojtěcha, pro niž získal na počátku roku 1712, nedlouho před svou smrtí, povolení od arcibiskupské konzistoře v Praze sloužit zde mše pro sebe a svou rodinu, pokud se nebude možné kvůli nepřízni počasí nebo z vážných důvodů dopravit do nejbližšího farního kostela.
Jako Damoklův meč se nad prosperující sklárnou nejpozději od třicátých let 17. století vznášela hrozba nedostatku dřeva. Když roku 1697 proběhlo dělení majetku mezi Desfourskými dědici, přišla s novými majiteli i nová politika ve vztahu k zámožnému sklářskému podnikateli. Stručně řečeno, vrchnost se všemi způsoby snažila získat hutní grunt do své režie. Ještě za života Georga Wandera von Grünwald proto vznikla zdlouhavá soudní pře.
Po smrti Georga Wandera von Grünwald se vedení sklárny ujal jeho syn Georg Franz Wander (1681-1749), vyučený sklář. Protože se k problémům s vrchností přidaly ještě nároky ostatních dědiců, nový huťmistr po několika letech rezignoval a dne 27. října 1717 hutní statek prodal hraběnce Polyxeně Elisabeth Desfoursové za 4 700 rýnských zlatých. Vedle něj jsou na smlouvě mezi prodejci uvedeni též Elias Franz Wander, Johann Karl Wander, Johann Christoph Wander, Ignatz Florentin Wander a Barbara Blaschková, rozená Wanderová. Všichni podepsaní byli zbaveni privilegií, tj. stali se běžnými poddanými s robotními povinnostmi. Přestože Georg Wander von Grünwald získal pro své potomky dědičný predikát, nikdo z nich jej při podpisu smlouvy nepoužil.
Jaké byly další osudy sourozenců? Elias Franz Wander (1661-1735) působil jako purkrabí na Rohozci a zemřel v Hodkovicích, Ignaz Florentin Wander (1667-1717) záhy skonal, příběhy Johanna Karla Wandera (*1664) a Johanna Christopha Wandera (*1673) neznáme. Albert Anton Wander (1683 – kolem 1730), jehož podpis na smlouvě chybí, zastával úřad rohozeckého výběrčího daní.
Svatební okno – ukřižování krista, 1677
Sklárna Rejdice
Bezbarvé ploché sklo, malba smalty
Součást Stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger
Číše – znak cechu perníkářů, po 1700
Severní Čechy nebo Šumava
Křišťálové sklo, broušené, ryté
Součást Stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger
Tento typ skla zhotovovala též sklárna v Huti
Číše – Dvanáct apoštolů, 1690 – 1710
Severní Čechy nebo Šumava
Křišťálové sklo, broušené, ryté
Součást Stálé expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Foto Tomáš Hilger
Tento typ skla zhotovovala též sklárna v Huti
Jedenáctý díl: (Staro)nová tvář umělecké krystalerie (1958 – 1989).
V oboru užitkového a dekorativního lisovaného skla výrobci z Čech a Moravy nikdy nepatřili mezi významné světové hráče, kteří by se mohli rovnat USA, Německu či Francii. Jinak je tomu ale v případě luxusního lisovaného skla, pro nějž začali již v první polovině 20. století invenční vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“. První ze slov odkazuje k výjimečnosti vzorů, druhé ke slovu křišťál, jež na zákazníky ve spojení s českým sklem spolehlivě působí dosud. Co to tedy je umělecká krystalerie? Kdo, jak a pro koho ji vyráběl a vyrábí? Na tyto a řadu dalších otázek hledá odpovědi tento seriál.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století, v souvislosti s celkovou resuscitací českého sklářství, které začala komunistická vláda po letech přehlížení podporovat, se oživení dočkala též umělecká krystalerie a krystalerie obecně. Přestože těžiště výroby i nadále zůstalo v sortimentu zhotovovaném z meziválečných forem, prostor pozvolna dostávaly i nové vzory. Jediným výrobcem všech typů krystalerie se stal n. p. Jablonecké sklárny se sídlem v Dolním Polubném (později Desné).
Patrně jako první se navrhování „běžné“ krystalerie – a to v rámci PZO Skloexport – věnoval Karel Koňák, absolvent odborné sklářské školy v Železném Brodě a odborné bižuterní školy v Jablonci nad Nisou (obor pasíř). Jednalo se například o popelníčky ve stylizované formě zvířat, popelníčky s malovanými národními motivy či karetními symboly nebo tradicionalistické návrhy váziček, slánek a pepřenek s víčky v podobě muchomůrek a slepic (1956 – 1959).
Pro uměleckou krystalerii byl důležitým mezníkem nástup Václava Plátka (1917 – 1994), na místo interního návrháře n. p. Jablonecké sklárny. Plátek – absolvent železnobrodské sklářské školy a VŠUP v Praze – zastával po roce 1948 post vedoucího výtvarníka postupně v národních podnicích Borské sklo, Železnobrodské sklo a v Ústředním výtvarném středisku pro průmysl skla a keramiky. Během pouhých tří let (1957 – 1960) Plátek přišel s řadou jednotlivých nápadů a konceptů. Kompletní archiv jeho návrhů a četné hotové výrobky jsou dnes uloženy v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie.
Plátek dokázal v oboru umělecké krystalerie skloubit soudobé estetické požadavky s praktičností a funkčností. Přestože se jeho práce dočkala uznání i na mezinárodním poli – jím navržený elegantní popelník byl oceněn Čestným diplomem na výstavě EXPO 1958 v Bruselu – obchodně se o jednoznačný úspěch nejednalo. Po odchodu z Jabloneckých skláren Plátek působil jako docent na VŠUP v Praze.
Když Plátek v roce 1960 z Jizerských hor odešel, nahradil jej na místě podnikového návrháře Václav Hanuš (1924-2009), absolvent odborné šperkařské školy v Turnově a pražské VŠUP, který dříve jako designér pracoval v n. p. Sklárny Inwald Teplice a PZO Skloexport. Hanušovi krystalerie učarovala. Až k realizaci během svého dlouhého působení v Jabloneckých sklárnách (do roku 1985) dovedl stovky návrhů od drobných sypátek po masivní rozměrné vázy. Jím navržené předměty jsou výtečným dokladem proměn estetiky 60. – 80. let 20. století, zároveň však Hanuš dokázal mistrně pro výrobu adaptovat též předválečné formy, které drobně tvarově modifikoval („vložkoval“). Vznikl tak ojedinělý typ (staro)nové krystalerie rozvíjející funkcionalistický odkaz 30. let 20. století. I Hanušovy návrhy a početná kolekce jím navržených předmětů jsou dnes uloženy v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie.
Když v roce 1983 do Jabloneckých skláren nastoupil mladý absolvent odborné sklářské školy v Kamenickém Šenově (obor rytí skla) Josef Kruml (*1957), vypadalo to, že nové vzory krystalerie budou vznikat i nadále. Bohužel po definitivním odchodu Václava Hanuše z podniku se navrhování tohoto typu skla ocitlo na okraji firemního zájmu. Stabilní odbyt stávajících vzorů – mezi nimi samozřejmě i předválečné kolekce INGRID – potřebám trhu a vkusu zákazníků dostačoval. Krumlovy návrhy tak většinou zůstaly pouze na papíře. Roku 1993 bylo v nástupnické firmě místo interního návrháře definitivně zrušeno.
Vázička z lisovaného křišťálového skla, 1957
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Karel Koňák
Reprodukce z dobového časopisu
Popelníky z lisovaného křišťálového skla, 1958-1959
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Karel Koňák
Reprodukce z dobového časopisu
Návrhy flakónů, 1957
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Plátek
Ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Flakóny z lisovaného skla s broušenými zátkami, 1959
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Plátek
Reprodukce z dobového časopisu
Popelník z broušeného skla, 1957-1958
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Plátek; Čestné uznání EXPO Brusel, 1958
Reprodukce z dobového časopisu
Popelník z broušeného skla s rytým lineárním dekorem, 1959-1960
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Plátek
Reprodukce z dobového časopisu
Dózy z lisovaného skla, 1960
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Hanuš
Reprodukce z dobového časopisu
Těžítko z broušeného skla, 1963
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Hanuš
Reprodukce z dobového časopisu
Popelníky z broušeného skla, 1969
Firma Jablonecké sklárny n. p., Dolní Polubný
Návrh Václav Hanuš
Dobová reprodukce
Vázy z broušeného skla, 1979
Firma Jablonecké sklárny n. p., Desná
Návrh Václav Hanuš
Dobová reprodukce
Souprava z automaticky lisovaného skla, 1983
Firma Jablonecké sklárny k. p., Desná
Návrh Václav Hanuš
Dobová reprodukce
